RECENZE: Případ pro exorcistu, hra s žánrem

Vyšetřování vraždy mladé dívky v nedalekém vesnickém kostele, které ukazuje na satanistický rituál, zavede policisty i na tamní univerzitu. Na ní mimochodem působí i autor stejnojmenné románové předlohy, literární vědec Michal Sýkora.

V režii Jana Hřebejka je v třídílné minisérii nálada stejně podstatná jako spleť dedukcí směřujících k nalezení pachatele, i když v tomto případě jde spíš o předpojaté domněnky, prachobyčejné tápání při hledání stop a motivu i souhru podivných náhod.

Se znalostí všech tří dílů se však dá říct, že základní policejní rutina netrpí, to si jen scénář otevírá prostor pro uvedení trojice svérázných detektivů a pouští se v duchu literární předlohy do hry s žánrem britského detektivního románu.

U plukovníka Vitouše v podání Miroslava Krobota se tak dá najít třeba sklon slavného inspektora Morse spjatého s Oxfordem sledovat od první chvíle jedinou hypotézu, ale zároveň i kus z morousovité umanutosti a neomalenosti jeho o něco mladšího britského televizního hrdiny Dalziela.

Film se opírá o spolehlivé herecké obsazení, zaujme jak Jan Budař jako farář podezřelý z vraždy milenky, tak třeba rádobyvědec Marek Taclík. Dominantní postavou z trojice vyšetřovatelů, která se v příštích letech objeví ještě v dalších dvou volně navazujících televizních sériích a již Hřebejk uvedl na scénu pro další dva režiséry, je sice žena, jenže herecky se v popředí zatím zdají být hlavně Stanislav Majer s Miroslavem Krobotem.

Na rozdíl od Kláry Melíškové v roli major Výrové je u nich patrná větší herecká jistota. Lépe řečeno předstupují před kameru s ucelenější představou o postavě i stylizaci filmu.

Autorskou hru s žánrem totiž paralelně následuje i režie. Mírná humorná nadsázka, již do adaptace vnesl Hřebejk, využívá hlavně spleť středověkých uliček, okresních silnic a zašlých chodeb policejní budovy, po nichž vyšetřovatelé putují sem a tam, a odráží tak jejich tápání při vyšetřování včetně náhod, které můžou vést k odhalení vraha.

Lehce humorná stylizace kromě toho pomáhá televiznímu divákovi přenést se přes spojení exotického motivu exorcismu s pomalým vyprávěním, které rozložilo hledání vraha mladé učitelky do tří dílů.

Otázkou je, jestli společně s důrazem na neobvyklé policejní trio dovede vyvážit i způsob, jakým text přivádí na scénu další podezřelé, a jak vyšetřování těmi třemi díly proplétá. I hra s žánrem, pokud nemíří k parodii nebo exkluzivnímu pokusu, by totiž měla zůstat hlavně tím, z čeho vychází – poutavou detektivkou. Jenže tady se ocitá trochu moc v pozadí.