Článek
Když se našla v archivu předehra nedokončeného díla, zaranžoval ji pro orchestr Gerard McBurnney. V této podobě bylo Orango nastudováno třikrát vždy pod taktovkou Esa-Pekky Salonena. V Praze nechali zaznít jen to, co Šostakovič vytvořil. Chyběla tedy plnost zvuku, se kterou skladatel počítal a která by podtrhla specifický ráz díla, jež v duchu doznívající avantgardy dvacátých let oplývalo proměnlivými náladami a cirkusovými názvuky kabinetu kuriozit. Ladilo tak as frankesteinovsko-běljajvovskou kombiancí sci-fi a hororu.
Silné byly zejména lyrické pasáže, jako ta, při které se Orango, výsledek lékařského experimentu, jenž měl spojit člověka s opicí, uklidnil. Ale vynikající byla i svižná a perlivá pasáž pod baletním sólem Nasti Terpsichorové. Klíčovou roli s bravurou zvládl Roman Janál.
Režisérka Slávka Daubnerová a scénografka Marija Havran dokázaly podtrhnout ráz díla, ctily ho, ale nebály se nadhledu a drobných shození v podobě infarktu basisty s rudou hvězdou na krku nebo tance baletky o berlích. Míru vkusu nepřekročily.
Atiformalistický jarmark na Nové scéně
Druhá půlka patřila satirické zpěvohře Antiformalistický jarmark, ve které si Šostakovič dělal legraci z boje komunistických kulturtrégrů proti nelidovému formalismu. I když dílo, které je hudebně relativně prosté, trochu ztratilo na aktuálnosti, se Ždanovovými názory na kulturu se už naštěstí potýkat nemusíme, a komunistický newspeak také patří minulosti, mělo přesah. Prázdné ptydepe ze života nezmizelo. Nadčasovost podtrhlo provedení, kdy se scéna změnila palác, kde se koná schůze, aniž by byly zdůrazňovány komunistické atributy. Pojetí spíše evokovalo Kantorovu mrtvou třídu.
Hudebně nejsilnější byla místa, kde si Šostakovič pohrával s parodií a s lidovými motivy, jako lezginga nebo kalinka.
V každém případě Orango dokumentovalo ambice Opery Národního divadla, vždyť šlo už o druhou světovou premiéru během pouhého týdne. V minulém byla uvedena Nová země Aloise Háby. To už není náhoda, ale konečně jasný dramaturgický záměr, který možná negarantuje davy diváků, ale dělá z naší první scény soubor, který si toto přízvisko zaslouží.