RECENZE: O čem a proč. Český debut Slobodanky Radunové MY 2 jde do kin

Vydaly se do spletitých uliček milostných vztahů a napsaly příběh třicetileté Emy, která tak dlouho hledala partnera, až konečně přišla na to, že může být i nějaký čas sama, což jí podle jejích vlastních slov do těch třiceti let nikdo nikdy neřekl. Škoda, mohlo být na světě o jeden zbytečný film méně.

Když tedy muka manželství, v němž žila s protektorským manželem, který ji podvedl a poté i zbil, dostoupila vrcholu, sbalila si Ema kufr. S ničím nepodloženou důvěrou se uchýlila do bytu svého kadeřníka Tonyho, kterého do té doby téměř neznala.

Proč ji v tom bytě - byť nerad - nechal a proč si vlastně vybrala právě jeho příbytek, film neřeší, jen předkládá k uvěření. A protože onen mladý muž je homosexuál, přináší jejich soužití jednak sem tam drobné legrácky a laškování na dané téma, jednak „ponor“ do milostného vztahu žena gay. Oba marně touží po pořádném chlapovi.

Sice si báječně rozumějí, což film s rostoucí nudou prezentuje na procházkách i při společné koupeli ve vaně, oba mají podobný smysl pro humor, oba si umí poradit s Eminými trapně prudérními rodiči. Dokonce i sex dokážou zvládnout k oboustranné spokojenosti, ale je tu jeden oříšek. Tony je sexuálně poněkud promiskuitní a Emě to vadí.

A tak vznikla dosti hloupá, neobratně vystavěná a hlavně naprosto zbytečná historka, v níž homo-heterosexualita neslouží k ničemu jinému než právě k těm několika fórkům na téma (ne)porozumění. Výsledné zjištění, že žena a gay mohou být přátelé, ale dost těžko partneři, je zřejmé i bez ní.

Režisérka obsadila hlavní hrdinku standardně unylou Janou Plodkovou, která střídavě hledí, trpí, pronáší pseudomoudra, raduje se nebo zuří, a hlavně ji nikdo nechápe. Bohužel k tomu nemají důvod ani diváci.

Ondřej Nosálek hraje homosexuála Tonyho s docela okouzlujícím půvabem, bez laciné karikatury a s uvěřitelnou, zábavně podanou nechutí k tomu, jak mu Ema převrací naruby jeho zaběhlé domácí rituály. Proč ji ovšem nevyrazí, zůstává hlavním tajemstvím filmu.

Až parodicky pak působí Milena Steinmasslová v roli Eminy matky, homofobní hysterky, která společně se svým tvrdým pantoflem uzemněným manželem v podání Luďka Soboty dceři tvrdí, že ji její muž (Jiří Vyorálek) miluje a zmlátil ji v sebeobraně.

Obrazově pak film připomíná cvičení na téma „Kráska v nesnázích uprostřed barvami pulzujícího, převážně nočního města“.

Největším překvapením filmu jsou tedy titulky, které přiznávají, že film podpořil Státní fond kinematografie a koprodukčně se na něm podílela Česká televize.