Článek
Přistupoval jste s podobným cílem i k realizaci novinky?
Trochu jsem se asi uklidnil a novou desku jsem si natočil spíš pro sebe. Natáčení alb beru stejně hlavně jako jakýsi způsob terapie ke své producentské práci, kterou si vydělávám na denní chleba.
Proč jste se rozhodl desku nahrát na Islandu?
Skladby jsem složil v Chorvatsku, ale věděl jsem, že bych album nechtěl dělat úplně sám. Napsat písně, vymyslet pro ně texty, zaranžovat je, natočit, zvukově upravit, smíchat, taková one man show není úplně ideální. Hledal jsem tedy někoho, kdo by mi pomohl jako producent, a objevil jsem čtyři, kteří mě zajímali kvůli tomu, jakou hudbu produkují a jak k ní přistupují. Dva byli z Británie a dva z Islandu. A protože si myslím, že nejzajímavější věci v hudbě se v posledních letech odehrály na severu Evropy, ve Švédsku, Norsku a na Islandu, rozhodl jsem se hledat mezi Islanďany. Nakonec jsme se dohodli s Barðim Jóhannssonem.
Severská atmosféra na vaší nové desce je, především v melancholické náladě a zvuku. Je tam podle vás i ta chorvatská?
Určitě. Když si představíte, že jsem byl v Chorvatsku v dubnu, v domě bez topení, venku bylo třináct stupňů a pořád pršelo, tak se to v té hudbě odrazit muselo.
Proč jste vůbec skládal v Chorvatsku?
Nechtěl jsem být v Praze. Potřeboval jsem odjet pryč, mít vypnutý telefon, nemyslet na českou každodennost a v klidu skládat muziku. Posloužil mi k tomu dům, který v Chorvatsku máme.
Jak nahrávku ovlivnil islandský producent Jóhannsson?
Velmi zásadně. Ze skladeb, které jsem si přivezl z Chorvatska, kde jsem je natočil ve svém přenosném studiu, vyhodil všechno, o čem si myslel, že je ruší. Spousta věcí se zjednodušila a celé je to ve výsledku takové krystalické.
Jóhannsson je producent a vy rovněž. Nebyl to spíš střet dvou eg?
Bál jsem se toho. Napadalo mě dokonce, že utratím hromadu peněz a potom budu mít pocit, že jsem si to celé mohl udělat sám a zadarmo. Ono to ale fungovalo. S Barðim jsme si velice rozuměli nejenom v hudbě, ale i v humoru. Máme totiž oba rádi ten černý, takže po celou dobu práce na albu byla neskutečná legrace.
Navíc jako producent vím, jak je nepříjemné, když mi přijde do studia kapela, která si myslí, že všechno dokáže sama, a nedá mi žádný prostor věci vymyslet a posunout. S tímto vědomím jsem Barðimu do práce vůbec nemluvil. A teď už také vím, že s ním rád budu dělat i další album.
Jaký je koncept nahrávky Morphosis?
Je o změně, která přijde díky vnějšímu prostředí. Každý se neustále mění a je mnohdy zásadně jiný, než byl v minulosti. Písničky jsou o tom, jak nám ubíhají hodiny, dny a roky, jak všechno strašně rychle letí a my nemáme čas si toho ani všimnout. Nedokážeme si dokonce všimnout ani těch změn, které se nám stávají. Nejsme schopni to obsáhnout, možnost poznat to takříkajíc v běhu je naprosto iluzorní.
Doba je rychlá a dny a hodiny se postupně zrychlují. Každý si z nás si pamatuje, jak nám v době dětství den trval rok, zatímco dnes nám trvá několik minut. O tom je mé album.
Lze s tím něco dělat?
Snažím se o to už delší čas. Základní pocit je v tom, že všechno je velmi rychlé a člověk je schopen si zapamatovat jenom ty nejdůležitější události.
Snažím se tedy žít s vědomím, že čím více důležitých událostí na pomyslné časové ose budu mít, tím bude čas delší.
Jaké jsou vlastně ambice vašeho alba?
Rád bych se výrazněji prosadil v zahraničí. Starají se o mě dvě zahraniční PR agentury, album vyšlo u českých Championship a vyjde i u finského vydavatelství Solina Records. Další kroky jsou v chodu, takže uvidíme. Říkám si, že cesta je v tomto případě důležitější než cíl.
Proč si myslíte, že se vám může povést prosadit v zahraničí?
Skládám natolik alternativní hudbu, že pokud se mi podaří být žánrově úspěšný v Evropě, budu mít stejně tolik posluchačů jako úspěšný popový muzikant v České republice. Tím, co dělám, a mám na mysli pouze hudbu, bych se chtěl živit. V Čechách není trh pro můj žánr příliš otevřený. Zbývá mi tedy prosadit se v zahraničí.
Chcete omezit svou producentskou práci?
Pokud by se mi podařilo uspět se svou hudbou, určitě bych ji omezil. Pracoval bych pak jen na projektech, které mě skutečně baví.