RECENZE: Mapy ke hvězdám bodovaly v Cannes, teď jdou do kin

Mapy ke hvězdám patří ke Cronenbergovým nejzábavnějším filmům. Zabývá se v něm (ne)morálností světa showbyznysu, konkrétně Hollywoodu s přesahem do srovnatelných prostředí, a nešetří přitom satirou ani obrazem lidí, jimž byznys utváří nejen životní styl, ale i vzájemné vztahy.

Vynikající scenárista Bruce Wagner napsal příběh rodiny, kterou lze těžko označit za rodinu funkční, ale v rámci Hollywoodu nejspíše dost typickou. Wagner, který se sám kdysi živil i jako řidič hvězd, toto prostředí velmi dobře zná, a oba s Cronenbergem tvrdí, že obraz, který podávají, je reálný, dokonce že každá věta byla někdy vyřčena.

Hlavní postava dr. Sanford Weiss v podání Johna Cusacka je psychoterapeutem hvězd a zároveň autorem motivačních knih na téma jak být dokonalý a ještě k tomu šťastný.

Životní náplní jeho ženy Christine (Olivia Williamsová) je zase všestranná péče o to, aby se dál rozvíjela herecká kariéra třináctiletého syna Benjiho, dětské hvězdy, která už má za sebou odvykací protidrogovou kúru.

A dcera Agatha (Mia Wasikowská), dívka s děsivým tajemstvím, se vrací z léčebny, kde se léčila z pyromanie. Stává se asistentkou jedné z otcových klientek, stárnoucí herečky Havany (Julienne Mooreová), neurotičky plné zloby, závisti i hrůzy z přízraku své kdysi úspěšnější, nyní mrtvé matky.

Není těžké v tomto panoptiku sobců, agresivních a psychicky vyšinutých jedinců, zvrácených a sebedestruktivních charakterů, jak je Wagner s Cronenbergem divákům předkládají, rozeznat alegorický obraz celé současné společnosti a její vyšinuté morálky.

Nebyl by to ovšem Cronenberg, kdyby své postavy a jejich vesměs odporné chování jakkoli soudil. Je jen skvělým pozorovatelem se skvělými a stejně nadanými spolupracovníky.

Na jednom z předních míst je to skladatel Howard Shore, autor hudby k většině Cronenbergových filmů (ale také k Pánovi prstenů, Hobitovi, Twilight sáze, Letci, Vlkovi zWall Street a dalším). Tentokrát jeho hudba nejen skvěle spoluvytváří atmosféru, ale má do značné míry významotvorný charakter, posouvá děj dál a na obrazu hrůz cynického, skrz naskrz zkaženého světa se podílí nemalou měrou.

Stejně jako kamera Petera Suschitzkého a výkony hereckého ansámblu, který se s gustem zhostil všech Cronenbergových – jako vždy – notně ujetých nápadů.

Výkon Mooreové je obdivuhodný především v množství výrazových prostředků, jimiž dokáže vyjádřit nejroztodivnější změny nálad stárnoucí herečky. Zdařile jí sekunduje mladá Mia Wasikowská jako její osobní asistentka Agatha, o trochu méně výrazné výkony odvedli představitelé mužských rolí John Cusack a Robert Pattinson v roli řidiče limuzíny.