Spisovatel trpěl zdravotními problémy již delší dobu. Před týdnem byl propuštěn z nemocnice, kde se léčil kvůli infekci plic a močového měchýře.  Mexický list El Universal dokonce uvedl, že Márquez trpí rakovinou, která se mu rozšířila do plic a jater a vzhledem ke svému věku dostává jen prostředky na utišení bolesti.

Rodina tuto zprávu nepopřela, ani ji nijak nekomentovala. Z nemocnice zamířil spisovatel do svého domu v hlavním městě Mexika, kde žije už několik desetiletí. Rodina upozorňovala na to, že jeho zdravotní stav je velmi křehký a hrozí riziko komplikací.

Márquez se narodil v městečku Aracataca na severu Kolumbie. Dětství prožil se svými prarodiči, kteří významně ovlivnili jeho pozdější tvorbu. Jeho dědeček byl plukovníkem v kolumbijské občanské válce na straně liberálů, babička pak pověrčivá žena znalá lidových pověstí.

Na snímku z května roku 2007 je spisovatel se svou ženou Mercedes Barcha.

Na snímku z května roku 2007 je spisovatel se svou ženou Mercedes Barcha.

FOTO: William Fernando Martinez, ČTK/AP

Střední školu navštěvoval v hlavním městě Bogotě a po nich začal studovat práva, ta ale nikdy nedokončil. Věnoval se novinařině, od roku 1948 byl novinářem a dopisovatelem různých provinčních novin. Později jako zpravodaj významného bogotského listu El Espectador se dostal do Evropy a na revoluční Kubu.

V padesátých letech napsal několik povídkových próz, se kterými ovšem nebyl příliš spokojen, a tak se pustil do psaní filmové kritiky, v Římě dokonce vystudoval režii. V roce 1967 se konečně dostavil literární úspěch — Sto roků samoty, za tři roky se prodalo více než půl miliónu výtisků.

O spisovateli se hovořilo jako o příteli kubánského vůce Fidela Castra.

O spisovateli se hovořilo jako o příteli kubánského vůce Fidela Castra.

FOTO: JOSE GOITIA, ČTK/AP

Dílo psal zavřený v pracovně po osmnáct měsíců, než konečně vyšel s třinácti sty stránkami rukopisu. Prodeje pomohly Garcíovi Márquezovi dostat se z dluhů a poskytly mu možnost věnovat se psaní po zbytek života.

Slavné jsou i jeho další knihy Láska za časů cholery, Kronika ohlášené smrti, Podzim patriarchy či Generál ve svém labyrintu. Poslední knihu vydal García Márquez v roce 2004 - román Na paměť mým smutným courám.

V roce 1982 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.

Je také zmiňován jako přítel Fidela Castra a příznivec různých revolučních skupin v Jižní Americe.