Článek
Jiří Suchý měl šťastný nápad, když Šlitrovu oslavu proměnil v oslavu toho, že Semafor existuje, a připomínku nejvýraznějšího inspiračního zdroje, jímž bylo Osvobozené divadlo a Jiří Voskovec, Jan Werich a Jaroslav Ježek.
A tak se místo vzpomínání především zpívá. V dvouhodinovém scénickém leporelu zazní na tři desítky písniček z repertoáru Osvobozeného divadla i Semaforu a Šlitr by měl určitě radost z toho, že vedle Suchého a Jitky Molavcové jsou tu mladí zpěváci, kteří si s jeho, Suchého i Ježkovou hudbou výborně rozumějí. Ať už jsou to Zuzana Říhová, Julia Sabolová, Magdalena Jedličková, Michal Stejskal či Ondřej Havel.
Skvělou posilou je hostující frontman skupiny Chinaski Michal Malátný, jehož pěvecko-herecký projev a cítění souzní s duchem Ježkových i semaforských písniček. Ježkův Strejček Hlad i David a Goliáš v první půlce a Šlitrův a Suchého Blázen a dítě patřily ke skvostům premiérového večera. Bylo by dobře, kdyby nezůstalo jen u této jediné spolupráce Malátného se Semaforem.
Výborná byla tradičně i kapela, posílená opět o trubku Michala Stejskala, trombon Magdaleny Jedličkové a především o klavír hostujícího Petra Ožany, který ve dvou sólových kouscích prokázal technickou virtuositu a především smysl pro hudební humor. Suchý v roli průvodce těšil diváky odkrýváním souvislostí – ať už to bylo „tvůrčí epigonství“ S+Š anebo živočichopisné putování od stonožky přes ponravu a brabence V+W až k Suchého sardinkám či připomínka někdejších politických školení. Vše bylo prošpikováno Suchého chytrým humorem.
S Molavcovou se blýskli v kramářském Golemovi a výjevu z „klarinetových“ lázní Alkalis, jehož pointu si divák vychutnal v dokonale rozehraném songu Pardon madam.
Osvobozený Semafor zazářil ve své nejlepší podobě, a pokud bylo divákům něčeho líto, pak jen toho, že krásných písniček nezaznělo mnohem víc.
| Osvobozené divadlo Semafor |
|---|
| Libreto, výprava a režie Jiří Suchý, hudební aranžmá Jakub Přibyl. Premiéra 15. února, Semafor, Praha. |