Obě akce přinášejí unikátní prvky. V albovém kompletu s podtitulem Písničky a Ďábel z Vinohrad jsou kromě známých semaforských hitů i rarity.

Těmi největšími jsou nikdy nezveřejněné představení hry Ďábel z Vinohrad ve verzi z října 1968 s reakcemi na posrpnovou okupační situaci a nahrávky Rychnovského dixielandu Jiřího Šlitra z dob jeho začátků v roce 1947.

Vím z doslechu, že po srpnu 1968 uvažoval o emigraci. Jiří Suchý

„Šlitrovo pražské bydliště Chodská 13, páté patro, si pamatuji. Sám ho zveřejnil právě v jedné z písní ve hře Ďábel z Vinohrad. Zřejmě doufal, že některé z dam si to zapamatují. Chtěli jsme tam dát pamětní desku, ale majitel to nepovolil. V Rychnově, kde prožil dětství, však taková deska existuje,“ sdělil Suchý.

Leporelo Osvobozené divadlo Semafor připravil Suchý z písní Semaforu a Osvobozeného divadla. K písním Voskovce, Wericha a Ježka se oba protagonisté Semaforu vždy hlásili. Soubor posílil na pozvání Suchého Michal Malátný z kapely Chinaski.

„Pro naši společnou lásku k Osvobozenému divadlu je typické naše první delší setkání, kdy jsme si zpívali písně Ježka, Voskovce a Wericha. Oba jsme je znali nazpaměť, on je hrál téměř tři hodiny na piano a bylo jasné, že jsme na stejné vlně,“ řekl Jiří Suchý.

Místo právníka umělcem

Jiří Šlitr je rodákem ze Zálesní Lhoty u Jilemnice. Své dětství prožil na samotě a říká se o něm, že určité samotářství mu vydrželo celý život. V roce 1938 se jeho rodina odstěhovala z pohraničí do Rychnova nad Kněžnou, na tamním gymnáziu o pět let později Šlitr odmaturoval. Už na střední škole začal kreslit a hrát jazz.

Aby se vyhnul totálnímu nasazení, pracoval jako úředník v továrně. Po skončení války vystudoval na přání rodičů právnickou fakultu v Praze, oboru se ale nikdy nevěnoval. Zajímalo ho spíše výtvarné umění a hudba.

Založil Rychnovský dixieland, který později působil pod názvem Czechoslovak Dixieland Jazz Band. Jako pianista vystupoval v Laterně Magice, představil se i na bruselském Expu 1958.

Spolupracoval s textařem Pavlem Koptou i s hercem a dramatikem Miroslavem Horníčkem. Právě on ho v roce 1957 vzal na koncert do pražského jazzového klubu Reduta, kde ho seznámil s Jiřím Suchým.

Společně založili Divadlo Semafor (SEdm MAlých FORem). Oficiálně se však Šlitr nikdy nestal členem souboru, spolupracoval s ním externě. Tvrdil totiž, že veškeré závazky by omezovaly jeho svobodu.

Napsal přes tři sta písní, mezi nejznámější patří Co jsem měl dnes k obědu, Včera neděle byla nebo Marnivá sestřenice.

Jako herec poprvé vystoupil ve hře Jonáš a tingl-tangl v roce 1962. Zahrál si i ve třech celovečerních filmech, jedním z nich byl slavný český muzikál Kdyby tisíc klarinetů (1964).

„Říkali jsme mu doktor Klavír. Neboť byl obdařen doktorátem, byl lékařem práv, ale jeho soudní stolicí byl klavír, jeho zákoníkem harmonie,“ napsal o něm před lety jeho kolega Miroslav Horníček.

Šlitr jako výtvarník

Věnoval se i výtvarnému umění. Ilustroval několik knížek, rád kreslil především na svých cestách. Vystavoval například ve Vídni či v New Yorku. Byl pracovitý a ambiciózní, dbal na svůj styl oblečení a prý patřil mezi první, kdo v Praze začal nosit džíny. V roce 1968 podepsal petici Dva tisíce slov. Nezávislost a svoboda pro něj byly důležité.

Svobodu preferoval i v osobním životě, nechtěl se například ženit. Měl několik poměrů, jeho životní přítelkyní byla herečka Sylvie Daníčková. Po jeho smrti se ukázalo, že z dalšího vztahu má dceru Dominiku, o které nikomu neřekl.

Jiří Šlitr zemřel spolu se svou fanynkou 26. prosince 1969 ve svém ateliéru v Praze na otravu svítiplynem. Dodnes se spekuluje o tom, zda šlo o sebevraždu, nebo o nešťastnou náhodu.

„Těžko říci, zda by naše umělecké partnerství trvalo i dnes, kdyby tragicky nezemřel,“ říká Suchý. „Já bych s ním vydržel určitě. Je ale otázka, jestli on se mnou. Vím z doslechu, že po srpnu 1968 uvažoval o emigraci. Přitom ale těsně před svou smrtí mě požádal o libreto k nové jazzové opeře, kterou chtěl napsat,“ dodal Suchý na středečním setkání v Semaforu.

V prosinci uplyne i 45 let od Šlitrovy smrti.