Článek
Potom ale začala éra různých televizních soutěží, nové tváře a hlasy přicházely a odcházely, a byť Frühlingová ve vydávání dalších alb pokračovala pravidelně, poněkud se v tom frmolu ztratila. Dílem to bylo způsobeno i tím, že její hlasový rozsah má přece jenom své meze, a tak se její výraz v letech nijak neměnil, a navíc nenabízela ani výraznější skladby.
Aktuální album Chic à Paris je její čtvrté řadové. Současně je nejbarevnější ze všech, což je dáno i tím, že se písničky rodily v různých koutech světa. Celá kolekce totiž vznikala v době, kdy Frühlingová cestovala a žila na různých místech.
Zpívá hlavně francouzsky, také česky a anglicky. Písničky jsou evidentně kronikou jejích pocitů a stavů, témata v nich jsou osobní, ve skladbě 1,2,3… zůstala dokonce hádanka.
Zpěvačka, spisovatelka, modelka a moderátorka Iva Frühlingová.
Úvodní Hey, hey, hey je typická rádiová hitůvka, svěží v provedení i zpěvaččině výrazu. Podobně jsou na tom Bip Confession, Models či Toxic Boy, všechno skladby, které provedením na albu spadají do oblasti elektronického popu.
Pokud jim něco schází, je to právě více života v hudebním doprovodu. Ten stávající je příliš průhledný, jednoduchý a přímočarý. Nepomáhá jim nabýt potřebnou vzdušnost a noblesu, což u písní, které nemají tak silný melodický potenciál, znamená pád do bezvýrazného průměru.
Vrcholem kolekce je proto krásná a jemná balada John’s Song, kterou hudebně podporují zvuky smyčců a akustické kytary. Jelikož se v podobném duchu nese i závěrečná Une balade dans Paris, možná by stálo za to se za akustický hudební doprovod napříště schovat častěji.
Chic à Paris není album k zahození, je na něm několik písniček, které splňují parametry slušného popu. Doplácí ale na omezený hlasový rozsah a výraz Frühlingové (což lze s chytrým producentem umně zamaskovat již při psaní písniček) a příliš instantní zvuk v některých písních.
| Iva Frühlingová: Chic à Paris |
|---|
| Lewron Music, 34:16 |