Je to hloubavá, duchaplná a výborně ilustrovaná kniha. Sayer v ní vrací českému avantgardnímu umění ústřední pozici, kterou mělo v evropské kultuře před náporem nacismu a komunismu, píší FT. Je to důstojný následník Sayerovy knihy z roku 1998 The Coasts of Bohemia, která sledovala historický vývoj české kultury a vývoj české národní identity, dodal list.

Sayer je profesor historie kultury na univerzitě v Lancasteru v severní Anglii. Podle dřívější recenze FT v nové knize líčí české výtvarné umění, design, architekturu, literaturu a hudbu zhruba od vzniku Československa v roce 1918 do konce druhé světové války. V předmluvě upozorňuje čtenáře, že kvůli tomu, že Československo bylo 40 let za železnou oponou, bude „většina umělců probíraných v této knize většině anglofonních čtenářů neznámá”. To je samozřejmě nepravděpodobné u spisovatelů jako Jaroslav Hašek a Franz Kafka a možná i u Karla Čapka a Jiřího Weila, napsal recenzent FT.

Revoluční pózy

Podle něj je však Sayer dokonalým průvodcem, pokud jde o méně známé malíře, skladatele a architekty, jejichž tvůrčí schopnosti odpovídaly jejich nekonvenčním životům – například vůdčího teoretika českého surrealismu Karla Teigeho nebo Marie Čermínové, známé jako Toyen, která o sobě mluvila v mužském rodě a jejíž erotické kresby byly výjimečně odvážné i pro meziválečné období.

Na rozdíl od některých svých seriózních francouzských protějšků, jako byl Louis Aragon, který se stal skalním komunistou, mnoho českých surrealistů sice zaujímalo revoluční pózy, ale většinou u nich převážila preference pro erotiku nad dialektickým materialismem, poznamenaly FT. Avantgardní intelektuálové jako básníci Vítězslav Nezval a Jaroslav Seifert, zatím jediný český nositel Nobelovy ceny za literaturu, podle nich sice používali levicovou politickou rétoriku, ale většina z nich si více cenila individuální svobody a uměleckého vyjádření.

Sayer podle FT odvozuje název své knihy od eseje německého marxistického filozofa a kritika Waltera Benjamina Paříž, hlavní město 19. století. „Umístění Prahy, která je tak blízko středu Evropy, jak to jen jde, zaručilo, že její obyvatelé byli zmítáni všemi protiproudy evropské modernity ... Kvůli tomuto trvalému otisku ... na všechny krásy moderního světa je Praha vhodným hlavním městem 20. století,” citují FT ze Sayerovy knihy.