Hlavní obsah

RECENZE: Skupina Imodium jde stále rockovou cestou

Právo, Jan Šída

Broumovské skupině Imodium byla v minulosti občas vyčítána ne zcela jasná hudební orientace. Kritici především poukazovali na oscilaci mezi kytarovým rockem a popem pro náctileté. Nové album Valerie však ukazuje, že skupina přijala za svou právě cestu rockovou a že je nejsilnější v kramflecích u skladeb s výrazným refrénem a ostřejším kytarovým riffem.

Foto: Supraphon

Imodium: Valerie

Článek

Novinku můžeme brát i jako ukázku toho, kam až kapela za tři roky od vydání předešlého alba Polarity umělecky došla. Imodium dnes umí napsat hit. Hit, který se zavrtá do hlavy a hraje v ní celý den bez ohledu na vůli posluchače.

Oním vemlouvavým hitem je titulní skladba Valerie. Píseň stojí na kontrastu posmutnělé lyrické pasáže a hřmotného refrénu. Právě takové prolínání kontrastů vytváří správné napětí a upozorňuje posluchače, že v písni jde o něco, čemu by měl věnovat pozornost.

To „něco“ je příběh, který zná praktický každý z vlastní zkušenosti. Vždyť téma partnerského vztahu, ve kterém dominuje sebedestruktivní a trýznivá láska k druhé osobě, je banální a rozumí mu opravdu každý. Příběhy ze života lidi přece zajímají, protože se s nimi mohou snadno identifikovat.

Foto: Jan Šída, Právo

Výraznou osobností Imodia je kytarista a zpěvák Thom.

Tento fakt je z nové desky Imodia patrný. Muzikanti pochopili, jak prostřednictvím písní promlouvat k lidem. A říkají jim - jsme stejní jako vy a máme stejné prožitky, pojďme tedy spolu najít společnou řeč.

Klišé typu „Víš, takový jsou ženy, víš, takový jsou“ občas zatahá za uši, nicméně z globálního hlediska jsou texty určitě smysluplnou složkou, a ne bezduchou výplní hudby. Á propos, jak by asi zněly písničky Imodia s anglickými texty?

Na desce jsou však mnohem silnější skladby než zmíněná Valerie. Kapela je dala hned na začátek, což určitě není špatná taktika, protože díky nim se album otevře a prezentuje posluchači ukázku toho, co může očekávat. Mluvíme o úvodní dvojici skladeb Laní oči a Náměstí. Tam Imodium ukazuje, že umí hrát přímočaře a zvládne jasně definovat, co chce říci.

K tomu kapele pomáhá i zvuková barevnost a melodičnost, prolínající se se zvukem moderní kytary. Tady odvedl producent Martin Volák dobrou práci. Dokázal posunout skupinu k dalším výrazovým možnostem.

Album je venku, co ale dál? Imodium se teď musí rozhodnout, kudy povede jeho další umělecká cesta. Jisté možnosti naznačuje závěrečná skladba Svět bez pravidel, která je plná elektro zvuků a přerývaných rytmů.

Najde však kapela odvahu a dotkne se jiných východisek? Bude riskovat, že dosavadní fanoušky a hlavně fanynky ztratí a bude dost trpělivá, aby si našla jiné? Na to si musí hudebníci odpovědět sami. My můžeme pouze konstatovat - cesta vede správným směrem.

Celkové hodnocení: 70 %

Reklama

Výběr článků

Načítám