Článek
Díky tomu expozice funguje jako živý organizmus, který se variabilně proměňuje. Návštěvník tedy nevstoupí dvakrát do stejného uměleckého světa.
Holomíček jednou prohlásil, že pěkná fotka vás praští do očí vždycky. A má pravdu, neboť na této výstavě najde vnímavý milovník krásy a tajemství podnětů nepočítaně.
Už ve foyer ho „praští“ do sítnice velkoformátová černobílá fotografie města Trutnova. Z jedné strany to lze chápat jako hold umělce kraji, se kterým je životně spjatý. Neměla by ale uniknout ani nádherná kompozice pohledu z výšky na město, ztrácející se v mlžném, inverzním oparu.
Jako boží prst ukazuje k litinově šedým mračnům barokní věž kostela. I když město neznáte, máte pocit, že hmatatelně cítíte tajemno genia loci.
Právě tajemství a věčně neukojitelná touha po zaznamenání prchavosti okamžiku je to, co dělá Holomíčkovy fotografie hlubokými.
A je lhostejné, jde-li o skupinové portréty severočeských dělníků, momentky ze života dramatika a disidenta (samozřejmě i prezidenta) Václava Havla nebo z divadelních představení. Všechna tato zastavení na cestě životem zaznamenává umělec s dokumentární i duchovní precizností.
Ano, Holomíček má široce otevřené oči i své srdce. Jestliže mluvíme o tom, že umění lze dělat naplno pouze srdcem, je jeho trutnovská výstava učebnicovým příkladem tohoto tvrzení.
Vše plyne a nic netrvá – tvrdili antičtí myslitelé. Přesto lze umění fotografie do jisté míry charakterizovat jako proces, který může pozastavit čas i prostor.
Bohdan Holomíček se urputně proplétá pomíjivostí okamžiku a s pokorou zachycuje jeho krásy. Ale jeho fotografie spíše kladou otázky, než aby odpovídaly s drtivostí jasných pravd.
O hledání a nalézání nás prostě tento fotograf života nikdy neochudí.
| Bohdan Holomíček: Fotografie |
|---|
| Galerie města Trutnova, Trutnov, do 19. října 2013 |