Článek
Je to už dost dlouho, co Kryla pochovali na Břevnově, kde býval opatem jeho přítel Anastáz Opasek, a nad rakví se pomodlil s heslem Pokora a pravda biskup Václav Malý. Chyběl Václav Havel, který se vydal jinou než nepoddajnou cestou nenapravitelného rebela a neunesl sarkasmy, kterými ho písničkář za jeho odbočení počastoval.
Radši zpívej
Je to dávno, proto už můžeme Kryla oslavit. Jak to umíme. Mrtví se nebouří, neškodí, stávají se proto hrdiny. Je ale dobré připomenout, čím byl, proč se stal záhy po návratu do vlasti i novému establishmentu nepohodlným, vysmívaným.
Struktura inscenace ve studiovém prostoru Švandova divadla ukrajuje břehy divadelní publicistiky. Scéna Evy Jiřikovské, to je veliké srdce, možná trochu havlovské, a když se otevře, může se stát i rakví. A na tom srdci koňská hlava s proměnlivými významy: jednou oř knížete z Václaváku, jindy se dá jenom tak nasazovat aktérům.
Na scéně je jich šest a představují Karla, ale i kohokoli z nás – od listopadových shromáždění až po časy blbé nálady, která nás postupně ovládla. Stav blíží se už dávno Krylem vytčené ubíjející lhostejnosti. Miroslav Hruška a Pochyby; rozsáhlý, shrnující monolog Krylova odkazu. A Patrik Děrgel, Klára Cibulková, Petra Hřebíčková, Jan Holík, Týna Průchová. Písničky, jednou, dvakrát zazpívané ze záznamu i Krylem, jinak tři kytary, hlasy a přednes jak u táboráku; však také zlidověly. Voicebandový styl od avantgardy až k rapu.
Stačí zaposlouchat se. Co nás obestírá a trápí, vyslovil Kryl zřetelně, nahlas a za nás už před dvaceti lety. „Jsem občansky neposlušný, vyžaduji-li, aby vláda vládla, soudy soudily a hospodáři hospodařili? Aby zloději nekradli, a kradou-li, mašírovali po odsouzení do vězení? Jsem opravdu občansky neposlušný, odmítám-li legální či legalizované rozkrádání, bráním-li se čachrům a politickému hašteření?“ Proto umřel nemilovaný. Karle, radši zpívej.
Buďme poslušní
Země Lhostejnost nakročila sobotní premiérou ne k manifestaci. Ona se stala manifestem, v pravý čas oživeným písničkářovým mementem. Neboť platí: „Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou. Ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou. Ti, co nás léta týrali, nás vyhazují z práce a z těch, co pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce...“
Jestli vás při těch slovech mrazí a svíráte pěsti, máte ještě šanci být občansky vlastně poslušní. Tedy bouřit se, nebo aspoň nebýt lhostejní.