Hlavní obsah

Fotograf Michael Borek skládá celek z detailů

Právo, Jan Šída

Výstavu pražského rodáka Michaela Borka, žijícího ve Washingtonu, připravilo pražské Americké centrum. Celá expozice je sestavena z dvaatřiceti děl, z nichž pět zachycuje reálie české, zbytek se věnuje vizuálnímu zpracování amerických témat.

Foto: archív M. Borka

Díky objektivu fotografa Michaela Borka získávají věci jiný smysl než obvykle.

Článek

Autor prezentované práce vybral ze svých čtyř fotografických sérií (Bdělé snění, Urbania, Krajkárna ze Scrantonu a Co vy na to, pane Sudku?).

Výrazným prvkem a zároveň i určitým svorníkem všech děl je jejich výrazná barevnost. Okamžitě upoutá. Syrová transparentnost barev celkovou kompozici vždy symbolicky finálně zarámuje, ale to podstatné se děje uvnitř. Pozorovatel se nesmí nechat barevností unést pryč. Ba naopak musí sestoupit dolů, dovnitř, pod povrch. Tam je těžiště všeho dění, které ale není předem dané.

Často je nutné s až detektivní precizností hledat, co na fotografii vlastně je. Tajemství se skrývá v obyčejných předmětech, jako je křeslo, stínítko lampy nebo kuželky. Právě u Borkových fotografií se člověku vybaví teorie moderních myslitelů o tom, že věci se jako fenomény zjevují v abstraktním prostoru.

Stejná věc, jiný smysl 

Kontrast nekonečného prostoru a konečné věci vytváří ono napětí, které je k umělecké výpovědi zapotřebí. Opuštěné věci v opuštěné továrně kdesi v daleké Pensylvánii, truck mizící v černorudém oparu či balón vznášející se osaměle v universu nad Prahou dávají najednou jiný smysl než obvykle.

Mohou za to jednotlivé detaily, které jsou do fotografií nenápadně zakomponovány. Asi nejlépe výše uvedenou teorii charakterizuje jedna z fotografií ze zaniklé továrny na krajky. Ta byla uzavřena v roce 2002 uprostřed směny. Zaměstnanci museli okamžitě odejít a zanechat věci svému osudu. Jenže ty díky oku objektivu najednou ožily. Takže osamělé kožené křeslo, snad nějakého úředníka, působí mezi žlutými závěsy jako trůn krále Leara na jevišti: smutně i důstojně zároveň.

Na této výstavě si člověk najednou uvědomí, kolik nenápadných dramat se děje ve druhém, třetím plánu kolem něj. Kolik nenápadných detailů k nám mluví a my je nevnímáme. Uniká nám tak hlavní podstata, totiž že každý funkční celek se skládá z detailů. Jsou všude, jen je chtít vidět. Výhoda fotografie tkví v tom, že může zmrazit čas a prchavost okamžiku ukázat v plné síle. Zbytek si už musí domyslet každý sám.

Celkové hodnocení: 80 %  

Michael Borek: Bdělé snění

Americké centrum, Praha

Do 21. června

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám