Článek
Shodu poválečného mezikontinentálního dopisování Voskovce a Wericha, vůdčích osobností Osvobozeného divadla, s intimními deníkovými záznamy Pavla Juráčka, jednoho z nejtalentovanějších a nejrozporuplnějších scenáristů a režisérů československé nové filmové vlny 60. let, vyjadřuje společný jmenovatel, základní emoce: smutek ze ztráty promarněné kulturní identity.
Juráčkovy deníky, to je jedna velká deprese jeho životního pocitu a cesty, ovlivňovaných alkoholem, fenmetrazinem, pocity nedoceněnosti, pochyb o vlastním talentu vedle úspěšnějších kolegů, kteří v té době dobývali festivaly a sbírali první české Oscary nebo aspoň nominace zúročené až později za velkou louží.
Zejména Juráčkův Případ pro začínajícího kata (1969), i když v přísných kritických hodnoceních získává „jen“ kolem osmdesáti procent, stal se jedním z posledních záchvěvů atmosféry pražského jara. Srovnatelný je jen s alby Marty Kubišové – už bez Motlitby pro Martu.
Zlatým šedesátým se netleská freneticky
Jeho postoje a osudy jsou totožné s blíženci, na kterých se husákovská normalizace vyřádila a mstila prostřednictvím svých géniů průměrnosti nejzběsileji, kteří po výsluní zažívali strmý a mučivý pád do přikázaného zapomnění. Právě Kubišová, ale také Zátopek, Čáslavská, Procházka, Hanzelka, Zikmund…
Pavla Juráčka a jeho trudnomyslnost také z bortících se rodinných vztahů zastupují na jevišti takřka rovným dílem v Redutě již osvědčení Petra Bučková, Gabriela Mikulková, Jan Hájek, Jiří Vyorálek a novic v týmu Josef Polášek. Jejich Juráček, to jsou torza beznaděje, zmaru, osamění, konce.
V hereckých akcích všichni znamenitě vystihují protiklad zlatého věku let šedesátých a ubezdušení největšího vzepětí české kultury v desetiletí následujícím. Míhají se lidé, kteří Juráčka obklopovali, ale pomoci mu nedokázali: Schmidt, B. Zeman, Schorm, Menzel, Havel, Krob, Kohout, Vaculík, Landovský... Nutno podotknout – ani to nešlo.
Zlatým šedesátým se netleská freneticky. Každému, kdo neztratil paměť, připomíná Mikuláškova inscenace jeho osobní naděje, pozice, selhání, sebeobelhávání a nová zklamání uplynulého půlstoletí. Žijeme v Česku, takže dobře víme, že náš duchovní marasmus skončit nemůže nikdy.
Viceníková s Mikuláškem (a Petrem Štědroněm) nechtěně nabízejí ještě jednu nahořklou pointu. Záviděníhodný kvalitní tvůrčí tým si v Brně nedokázali udržet. Zato Praha se raduje, neboť v něm vidí naději, že přivede zase k obrození Divadlo Na zábradlí. Kláním o ně ve výběrovém řízení prošli ti tři suverénně.
Pavel Juráček: Zlatá šedesátá aneb Deník, dramatizace Dora Viceníková (dramaturgie) a Jan Mikulášek (režie, výběr hudby). Česká premiéra 5. dubna 2013 v Divadle Reduta ND Brno.