Sledujeme příběhy čtyř pacientů trpících rakovinou a roztroušenou sklerózou, kteří se od klasické medicíny odklonili a začali užívat konopné preparáty. Vedle toho zaznívají výroky výrobců léků, zkušenosti léčitelů, názory politiků i závěry vědců.

Přínosné je svědectví profesora Lumíra Hanuše, světově uznávaného odborníka na léčbu konopím. Zavede nás na Hebrejskou univerzitu, představí objevitele THC, výdejnu konopných léků na předpis i speciální skleníky, kde jsou schopni křížením „vyrobit“ účinnější rostliny. A pro konkrétnější obrázek o tom, s čím se dnes léčitelé i nemocní musí potýkat, se s kamerou vydáváme k soudnímu procesu s psychoterapeutem Dušanem Dvořákem odsouzeným za pěstování a šíření drog.

Snímek sice vstupuje do distribuce v době očekávaných legislativních změn týkajících se zpřístupnění konopí pro léčbu i vědecké účely, není však konopným marketingem ani hloupou agitkou hlásající, že všichni bychom měli „hulit trávu“ za lepší zítřky nebo že je konopí všelék, a tedy jediná správná cesta. Není černobílý, přesto bychom mohli autorovi vytknout poměrně malý prostor pro hlasy kritiky nebo pochybností.

Cenné je zapojení psychologa i člena divadla Vizita Pjéra la Šé’ze v roli vypravěče, jenž svými filozofickými úvahami posouvá film do polohy přesahující běžný dokument. 
Rok konopí připomíná, že i když medicína značně pokročila, je dobré mít na paměti tisíce let známé pozitivní účinky konopí, tak proč před nimi zavírat oči.
Režisér nic nevnucuje, nabádá spíš k přemýšlení o životě a hodnotě naší individuality, připomíná, že marihuana jako lék je jedna z možností, jak se vrátit k přírodě a instinktům, které moderní člověk – oddán systému – ztrácí.

Celkové hodnocení 70 %