Josef Škvorecký se narodil 27. září 1924 v Náchodě. Chodil na místní gymnázium a po jeho absolvování byl totálně nasazen. Po druhé světové válce vystudoval filosofickou fakultu. Poté pracoval jako redaktor v několika nakladatelstvích a literárních časopisech.

Archivní foto Josefa Škvoreckého

Archivní foto Josefa Škvoreckého

FOTO: archiv Právo

Josef Škvorecký patřil k předním českým spisovatelům, kteří začali publikovat na konci padesátých let. Proslavil ho román Zbabělci o konci druhé světové války v Náchodě, v němž se vzdal obvyklého heroizujícího pohledu na osvobození a ukazoval, jak opatrní byli mnohdy čeští občané i na konci protektorátu. V něm poprvé vystupovala postava Dannyho Smiřického, která je do jisté míry autobiografická.

Na knihu navázal několika dalšími díly, v nichž se často projevovala jeho láska k jazzu, patrná už ve Zbabělcích. Jednou z nich byla novela Bassaxofon.

Josef Škvorecký na snímku z roku 2004

Josef Škvorecký na snímku z roku 2004

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Často se také trefoval do maloměšťáků, kteří přisluhovali každému režimu, což se ukázalo v Konci nylonového věku a zejména v díle Ze života lepší společnosti. Patřil také k velkým propagátorům detektivek, jak o tom svědčí povídková knížka Smutek poručíka Borůvky, román Lvíče a také Nápady čtenáře detektivek.

Po takzvaném příchodu spřátelených armád v roce 1968 se rozhodl i se svou ženou Zdenou Salivarovou pro život v emigraci. Odešli do Kanady. V té době se plánovalo vydání románu Tankový prapor.

Josef Škvorecký s manželkou Zdenou Salivarovou

Josef Škvorecký s manželkou Zdenou Salivarovou

FOTO: Jaroslav Richter, ČTK

V roce 1971 založil v Torontu nakladatelství '68 Publishers. Tam vycházela nejen jeho vlastní díla, v nichž též reflektoval kolaborantství a boj proti církvi (Mirákl) i odchod do ciziny (Příběh inženýra lidských duší).

Vydával ale též díla jiných exilových nebo zakázaných českých autorů a výrazně napomohl udržet kulturní kontinuitu v Československu za období normalizace.

Video

Ukázka z filmu Tankový prapor. Zdroj: Youtube.com

Několik Škvoreckého děl bylo zfilmováno. Tankový prapor až po pádu komunistického režimu. Ještě v roce 1968 byl na plátno převeden Farářův konec a Flirt se slečnou Stříbrnou, který vyšel ze Lvíčete reflektujícího dobu šedesátých let.

Televize převedla na obrazovku několik jeho detektivních příběhů, mimo jiné Hříchy pro pátera Knoxe. Televize připravila i jeho Prima sezónu.

V roce 1990 Škvorecký (spolu s manželkou) obdržel Řád Bílého lva III. třídy, v roce 1999 státní cenu za literaturu a v roce 2004 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta, pro kterou si z Kanady dokonce osobně přiletěl.

Citáty Josefa Škvoreckého    
Nic se přece nemůže stát, kromě toho, co se stane mně samému. Všechno ostatní se snese.
Pouhou svou existencí uváděla v pochybnost poučku o všeobecném vývoji.
Největší cynikové bývají v podstatě nejcitlivějšími lidmi.
Politika jako taková skýtá neustále náměty pro absurdní dramata.
Ženským imponuje muž, to jest Muž, pokud možno MUŽ - ale někdo, kdo k nim přilne, visí na nich, miluje je k zešílení, a dokonce je potřebuje k životu, ten je otráví.
Dneska se v Kanadě říká, že obdiv k ženské kráse je nespravedlivý vůči ženám, které krásné nejsou. To je pravda, ale život není nikdy spravedlivý.
Krásné ženy člověk nikdy nepozná dobře, i kdyby je studoval celý život. Jsou tak či onak nebezpečné.
Politika je oblastí mnoha zcela neuvěřitelných lidských pomýlení.