Repertoár nabídl průřez celou tvorbou kapely, přičemž došlo i na písně I Want To Conquer World nebo 21st Century Digital Boy. Všechny přinášely esenci rock´n ´rollu. Měly silný riff, výraznou melodii, oplývaly tahem i energií. Bad Religion se poučili na prvních punkových kapelách, které kladly důraz nejen na energii, ale i na melodii, a po vzoru Ramones sekali jednu píseň ve vysokém tempu za druhou a zbytečně je nerozmělňovali. Když už došlo na sólo, bylo krátké.

A drive písním dodávalo, že skupina zpívá o americké realitě, se kterou se potýká, takže jí nechybí potřebná dávka vzteku, jež vede v punku k tak potřebné akceleraci tempa, naštěstí nikoli na úkor melodie.

Bad Religion vyučovali, jak má vypadat melodický punk, což mnoho jejích následovníků potřebuje. Jedni sklouzávají do uniformnosti a přílišné agresivity, druzí zapomínají na sevřenost a drive i vztek, který může vyvěrat i v melodických písních.

Třicet let existence nebylo na kapele nijak patrné, koncert si užívala, i když zpěvák Gregg Gaffin se nemohl vyrovnat s kruhovým pódiem. Poznamenal, že vše, co se naučil o tom, jak využívat prostor scény, tady padá, protože část lidí je i za ním, Stále se také bál, že lidi po stranách nebo na balkóně mají špatný zvuk.