Osobně Divokou kachnu moc rád nemám. A dokonale mi ji znechutil guru pražské divadelní obce Jan Nebeský v Divadle v Dlouhé, který nevěda si s ní rady, inovoval rodinnou tragédii tak, že děti nechal hrát babičkami a rodičovskou generaci dětmi. Pražští kolegové padali na pozadí štěstím míníce, že tolik invence ještě neviděli.

V Mikuláškově stylu

Bodejť bych tedy nehoroval pro Mikuláška, který po vlastním dědovi-básníkovi Oldřichovi a po občasném vychovateli Janu Skácelovi zdědil básnické imaginace rovnou kopu! Co ví Praha o nich a o něm?! Ostravě to naštěstí vadí málo až vůbec.

Mikuláškova Divoká kachna, to je stejně jako jeho Oněgin, 1984 – záměrně připomínám protiklady – dokonalý inscenační tvar, vrchol režijní a herecké stylizace, v jaké je bezručovskému divákovi předkládán potemnělý příběh naplněný bolestmi a křivdami, v jejichž stínu jedni stoupají vzhůru, ale s ušpiněnýma rukama, a druzí klesají ve špíně a bez šance napravit zmarněné životy.

Pták v kleci, to je výmluvný symbol ujařmenosti. Podobně jako Ibsenova Heda Gablerová, a kolikrát také hrdinové Čechovovi, řeší se rozbolavělost výstřelem. Ruku v ruce s režijní stylizací kráčí barevně expresívní výtvarné pojetí Marka Cpína. Ty herecké výkony! Jenom Tereza Vilišová získala v Radocích hlas za Hedviku, zajíkavou a jako strunka přepjatou puberťačku v soukolí rodinných vztahů a osudového prokletí.

S židovskou melodikou

Stejně se ale v Divoké kachně skví další herci: Sylvie Krupanská (Gina Ekdalová), Norbert Lichý (továrník Werle), Tomáš Dastlík (jeho syn Gregers), Jan Vápeník (Hjalmar Ekdal) a všichni ostatní (Čapková, Bureš, Urban, Vlas…). To jsou bravurní výkony vystihující přesně  charakter postav v řádu Ibsenova příběhu.

V neposlední řadě je třeba akceptovat v programu ani nepřipomínaný výběr hudby, který v dikci Mikuláškova stylu dopovídá osudy výmluvně provokativními, tesknými židovskými motivy. Bezruči posouvají české divadelnictví o skok dopředu.

Divadlo Petra Bezruče Ostrava - Henrik Ibsen: Divoká kachna. Přeložil František Fröhlich, úprava Jan Mikulášek, Zuzana Mildeová. Režie Jan Mikulášek, výprava Marek Cpín. Premiéra 9. října 2009, psáno z reprízy 24. února 2010 na festivalu Ostravar.