Tvůrci se k záměru vynechat nejznámější prvky hrdě hlásí, diváci si musejí na nové podoby dávných hrdinů zvyknout. Režisér Guy Ritchie, který je pod nejnovějším Sherlockem Holmesem podepsán, ovšem tvrdí, že se chtěl co nejvíc přiblížit původnímu odkazu Holmesova stvořitele Arthura Conana Doyla. Vychází přitom z výkladu, že nejslavnější soukromý detektiv všech dob nejen převyšoval své okolí rozhledem a inteligencí, ale byl to vlastně akční hrdina viktoriánské doby.

Nudná a slabá detektivka

Všechno je možné a nemusí to vůbec být na škodu. Konec konců, kdo z dnešních většinových filmových diváků už tolik čte pana Doyla, aby změny neunesl. V případě nejnovějšího Holmese je však bohužel výsledek snah přivést ho znovu k životu smutný v tom nejpodstatnějším: jako detektivka je velmi slabý a jako akční film velmi nudně natočený.

Překombinovaná zápletka je postavena na sérii rituálních vražd, za nimiž stojí monstrum s úmyslem ovládnout svět. Což je samozřejmě velmi hollywoodské. Její rozplétání přivede Holmese a Watsona až do světa černé magie, nových technologií a do řádky akčních scén, kde často víc než mozek zmůže hrubá síla, což k Holmesovi opravdu nesedí.

Stejně málo se k oběma hrdinům hodí dvě slečny – Watson má snoubenku a Holmes, který má vzezření poněkud šíleného matematika, se zakouká do děvčete z nevhodných míst.

Vydařené kulisy londýnských zákoutí

Nejvydařenější na celém filmu jsou kulisy starého Londýna, v nichž se děj filmu odehrává a které vzbuzují dojem, že se skutečně ocitáme v časech, kdy na adrese na 221B Baker Street luštil muž s oslňujícím logickým myšlením a důvtipem ty nejzapeklitější případy.

Holmes a Watson navštíví v Londýně mnoho míst od průmyslových čtvrtí až po noblesní zákoutí, jako je Reform Club, jeden z nejstarších soukromých klubů, jehož členem byl i Doyle. Perfektní je i vybavení interiérů, zejména Holmesova bytu, pro který bylo z Anglie dovezeno kompletní viktoriánské vybavení. Jenže všechno ostatní je slabší než kulisy.

Obsazení je sice na první pohled lákavé, Holmese hraje Robert Dawney jr., Watsona zase Jude Law. Oba se také snaží ze všech sil, Dawney dokonce obdařil svého Holmese jistou sympatickou mírou nadsázky a Law je ve watsonovské strnulosti docela roztomilý. Jenže scénář jim toho ke hraní mnoho nenabídl a Guy Ritchie sice žene film dopředu v docela svižném tempu, ale je tak chabý vypravěč, že se člověk chvílemi ztrácí v ději prostě proto, že se navzdory tempu nudí.

Superman Sherlock a superman Holmes

Honiček a rvaček je tu sice dokonce víc, než bylo třeba, ale ani ty nejsou natočeny zábavně, takže nepřinesou kýžené osvěžení, spíš jen stereotypně ukazují Holmese a překvapivě i Watsona jako supermany, kteří si pěstmi poradí se zloduchem v každé situaci.

Kdo nečeká pravověrného Sherlocka Holmese a má dost trpělivosti, může být s těmi několika akčními scénami a s pohledem na sympatické herce a půvabné herečky (Kelly Reillyová a Rachel McAdamsová) spokojen, ale nic to nemění na tom, že celkově je poslední z mnoha a mnoha filmových zpracování příběhu slavného londýnského detektiva a jeho věrného pomocníka zklamáním.