Článek
Leona Lewis je "majitelkou hlasu", jak se někdy říkává. Takovým hlasem s přehledem vyplníte prostor katedrály a když si ve výškách krásně pohrává s hlasovými ornamenty (perfektně napodobuje styl Mariah Carey), blíží se špičce líbivého pop-soulu. Ví jak použít emoce.
K podobné hudbě samozřejmě patří i mohutné aranže elektronicko-smyčcového typu, sbory a monstrózní patos "jak Titanic". Je to vskutku nádherná zvuková kulisa, vznešená a blyštivá, ale dějiny hudby se kvůli tomu nepřepisují.
Písně znějí úplně stejně a asi není třeba dodávat, že naprostou většinu tvoří balady. Hlavně tu chybí alespoň náznak něčeho osobitého, o čem by bylo možné říct: toto je typická Leona Lewis, nikdo nezpívá jako ona. Bohužel faktem je, že tak zpívá hodně lidí.
Výsledek je tedy pořád pouze vypočítavý středoproud, na který se zapomene po Vánocích, možná dřív. Ale krásně udělaný.