Článek
Jeho filmům vévodí ohromný cit pro lidi a jejich žití na tomto světě, smysl pro zachycení okamžiku a v něm toho podstatného, co ho učinilo výjimečným, a velký talent filmařský, s nímž své pocity, poznání a postoje dokázal zprostředkovat současníkům i budoucím generacím. Charakteristickými rysy jeho filmů jsou esteticky krásné záběry, nádherná práce s protisvětlem, reportážní pohotovost i dar vtáhnout diváka do dění na plátně a nechat ho spočinout tu přesně odměřenou chvíli, kterou potřebuje na to, aby vstřebal, co mu ten, jenž vidí více než my ostatní smrtelníci, sděluje.
Špátovy filmy mají nevídaný přesah, i ty zdánlivě nejpevněji zakotvené v době svého vzniku dnes dokážou neméně působivě vypovídat také o současnosti. A je to právě onen cit a pokora vůči druhým lidem, s níž své filmy točil a s níž se jednoho dne dvojdílnou autorskou zpovědí Láska, kterou opouštím, rozloučil s kamerou a více ji do ruky nevzal, co ho činí velkým umělcem. Ještě necelých osm let – než ho v roce 2006 zastihla nemoc a pak předčasná smrt – působil jako fejetonista a pedagog.
Od roku 1964, kdy získal za svůj první autorský film Největší přání Hlavní cenu v tehdy západoněmeckém Oberhausenu i na Dnech krátkého filmu v Karlových Varech, dostal přes šedesát cen na domácích a zahraničních filmových festivalech. Osmnáct snímků z té stovky autorských tvoří fantastickou kolekci, která nyní vychází na DVD k potěše diváků i jako paměť národa, zachycená jejím skvělým synem.
Nelítostný šprýmař i venkovský mudrlant
Zároveň vstupuje do kin film, pro který autoři tohoto projektu vybrali z těch osmnácti pět perel: slavný filmový esej Respice finem (15 min.) o venkovských stařenkách s pokorou očekávajících konec života, reportáž Hallo Satchmo (26 min.) o pražské návštěvě věhlasného jazzmana Louise Armstronga v roce 1965, Variace na téma Gustava Mahlera (13 min.), snímek Mezi světlem a tmou (24 min.), v němž spolu s Jindřichem Štreitem pozoroval život hrdinů tohoto fotografa z pohraničí a esej Atletické variace (28 min.) o vítězstvích a prohrách člověka při sportovním klání na mistrovství Evropy v Athénách v roce 1982.
Autorem námětu respektive nápadu vydat Špátovy filmy je Jakub Sommer, výběr je dílem především Olgy Sommerové s účastí dcery Olgy Špátové. Těžko si přitom lze představit někoho, kdo by vybíral s větší péčí a znalostí než Špátova dlouholetá spolupracovnice a životní partnerka, která o něm říká: „Tichý génius, dokumentaristický světec, mistr filmového obrazu, filmař políbený múzou, avantgardista 60. let, citový vyděrač, kýčař, nekompromisní patriarcha, venkovský mudrlant, nelítostný šprýmař, otravný kazatel, veselý chlapík, nepřístupný člověk, obdivovaný muž, modrooký kluk, přísný profesor, vtipný společník, depresivní intelektuál, miláček žen…“
Vydat filmy představovalo mravenčí práci početného týmu odborníků, kteří je nasnímali ve vysokém (HD) rozlišení a následně obrazově a zvukově zrestaurovali. Některé opravy přitom bylo možné provést automaticky speciálním softwarem, jiné se musely řešit manuálně, okénko po okénku. Díky tomu můžeme sledovat žádnými kazy nerušené, čisté a krásné filmy.
Restaurované filmy Jana Špáty ČR 2009, 103 min. Námět: Jakub Sommer, dramaturgie: Olga Sommerová, Olga Špátová