„Stále pro mě platí, že není dne bez řádky. Pořád mě něco vábí,“ řekl dále básník, prozaik, dramatik a překladatel, který dokončuje soubor básnických překladů dvou set básníků z patnácti jazyků nazvaný Kolkolem. 

Kundera se vyznal z lásky k Seifertovu dílu

Ludvík Kundera se rovněž vyznal z lásky k Seifertovu dílu. Důkladněji ho poznal v 60. letech na svazu spisovatelů, kdy se stal členem výboru a Seifert byl předsedou. Od jiných funkcionářů se odlišoval už jen jazykem, kterým mluvil. „Výborný dojem mám z jeho díla, je to pro mě pravidelná četba, kdy si člověk přečte stránku a není zklamán,“ řekl Kundera.

„Seifert prošel čtyřmi obdobími. První byla proletářská poezie, kdy se nejen u nás zdálo, že svítá nějaká naděje. Později se ukázalo, že to byl blud nebo podvod. Druhé bylo poetistické. Kdo chce nahlédnout do poezie, měl by poetismem začít. Je to jediný český básnický směr.“

Čtvrté období Seiferta je přehlíženo

Ludvík Kundera má nejraději jeho třetí období po 2. světové válce, kdy se Seifert prosadil jako melodik českého verše, mistr rýmu. Mrzí ho, že je přehlíženo čtvrté tvůrčí období, kdy zralý muž začal psát zvláštním druhem volného verše. „I poslední Seifert je pro mě velice mladý,“ dokončil své vyznání.