Hlavní obsah

Europe vyrazili na rockovou tancovačku

Novinky, Stanislav Dvořák

Jakoby švédští Europe sedli na traktor a vyrazili na rockovou tancovačku. Na desce Last Look at Eden vzali to, co si pamatovali z pop-metalu osmdesátých let, a zkopírovali to. Trochu pozdě. Ale co, někdo to má prostě rád a muzikantsky zase tak hrozní nejsou.

Článek

Na skupinu Europe si skoro každý vzpomene v souvislosti s hitem The Final Countdown či přesněji řečeno v souvislosti s jejím klávesovým úvodem, oním legendárním "ta-da-dá-dá". Jiný hit vlastně neměli a nemají a nová deska s tím těžko něco udělá.

Europe se zformovali ve Švédsku kolem zpěváka Joeyho Tempesta přesně před třiceti lety. Převzali klasické hardrockové postupy a přidali do toho trochu glamu. V roce 1986 dosáhli vrcholu slávy, když natočili album The Final Countdown. Tehdy se stali skutečně světovou skupinou, protože se začali slušně prodávat i v Americe.

Prodali za svou kariéru asi dvacet miliónů nosičů, ale o tom, zda jsou skutečně významnou rockovou ikonou, se vždy trochu pochybovalo. Kvalita alb byla proměnlivá a ústup ze slávy rychlý. V roce 1992 staří Europe skončili a noví Europe se ozvali až poměrně nedávno (2003). Od té doby vydali desky Start from the Dark (2004), Secret Society (2006) a aktuální Last Look at Eden (2009).

Rockový stroj času 

Recenze na jejich poslední dílko se píše rozpačitě. Hrají, jakoby se vrátili strojem času na střední školu - první kytara jede jednoduchý riff, pak se přidá hardrockově vypjatý silou tlačený zpěv a nakonec druhá kytara se sólem, ovšem veskrze průměrným. Na konci si sólo kytarista zapne kvákadlo, aby to znělo trochu "jinak", ale stejně je to na jedno brdo. Po dvou vypalovačkách následuje balada a monstrózní aranže s českým filharmonickým orchestrem. Moc nepomohou, jen dělají větší rachot.

Takový je Last Look at Eden. Zejména balady jsou trestuhodné, ale najdou se i klady. Rychlé písničky přinášejí několik mírně nadprůměrných riffů, takže přece jen existují místa, kde je co poslouchat. Vstupy českých smyčců, na které jsou Europe tak pyšní, však paradoxně písně spíš kazí.

Když začnou rockeři používat sbory a filharmoniky, tak je většinou něco špatně. A tohle je - šmarjájosef - skutečná esence vyprázdněného 80s popu. Ne všechna hudba byla v 80. letech špatná, vzpomeňte na Dire Straits, Metalliku, Pražský výběr ba i některé pecky od Prince, Jacksona, Kravitze či Red Hot Chili Peppers (ano, i ti hráli v 80. letech).

Jenže Europe až na výjimky převzali manýry bez obsahu a vynechali většinu toho vkusného, co osmá dekáda nabízela. Nyní znějí jako stárnoucí Deep Purple v krizi nebo ještě lépe - jako prázdninová rocková tancovačka v Horní Dolní.

Celkové hodnocení: 60 %

Reklama

Výběr článků

Načítám