Článek
Při poslechu Muse se nelze ubránit velmi silným "WTF" momentům (česky: Co to sakra?). Hysterie, pompéznost, opereta a metal dohromady opravdu není ranní kávička pro každého, kdo v hudbě hledá vytříbenost stylu či nedejbože uměřenost.
Přesto, některé táhlé melodie jsou poměrně silné a když se konečně dostaví i tvrdý riff, srdce zaplesá. Jenže na riffy se právě na Resistance téměř nedostane, převládá neúnosné kvílení a výbuchy nekontrolovaného rockového megalomanství, že by si se i Iron Maiden mohli stydět.
Muse přejali od skupin ze 70. let jako Queen pouze vnější formu, ale ne obsah. Nechybí jim muzikantská zručnost, ale chybí jim geniální mercuryovská ironie. Např. nehorázné kopírování raných Queen na čtvrtém tracku, které vyústí v parodii na Chopina opravdu bere dech - ne proto, že je hudebně geniální, ale proto, že je šílené. Na druhou stranu právě to je na Muse zábavné, jsou šílení!
Když si Elton John vrazil paví péra do zadku a Mercury si dal na hlavu banány, taky to bylo divné a jak rádi na ty doby vzpomínáme.
Celkové hodnocení: 65 %