Článek
Za nejlepšího režiséra byl označen Filipínec Brillant Mendoza a ceny za nejlepší herecké výkony si vezou Charlotte Gainsbourgová z filmu Larse von Triera Antichrist a Christopher Waltz, který hraje Quentinu Tarantinovi v Inglourious Basterds.
Dvakrát krátce po sobě vnořila filmová postava této nejprestižnější ze všech festivalových soutěží prst hluboko do otevřené rány v lýtku protihráče – a zašťourala, aby bolest byla ještě větší. Byly to právě prsty Charlotte Gainsbourgové a Christophera Waltze.
Nebyli však jediní – jakoby se dohodli, nechali režiséři z Evropy, Ameriky i Asie strkat ruce jedněch do útrob druhých, a také dalších brutalit bylo na plátně až běda – při sexu zvlášť. Přitom nešlo o násilí coby obraz bídy světa, ale o záběry, před nimiž divák zavírá oči, aniž by měl špatné svědomí, že nechce vidět, co hrůzného se kde na Zemi děje.
Souviselo to paradoxně s nejvýraznějším rysem soutěže: zatímco jindy se štamgasti střídají s debutanty, mezi nimiž festival objevil již mnohé velké filmaře, letos nesoutěžil jediný režisér v Cannes poprvé a mnozí už mají doma nejednu cenu. Díky tomu se tu naráz sešli tvůrci, kteří bývají ojedinělým zpestřením, jež rozbouří hladinu klidných, někdy i nudných festivalových dnů.
Ještě nikdy nestáli Trier s Tarantinem v soutěži proti sobě, a porota to také vyřešila šalamounsky – oba jejich filmy dostaly rovnocennou hereckou cenu. A byla tu i další známá esa v točení násilných scén včetně nepochopitelně oceněného Mendozy.
Bez nudy, dokonce s humorem
Celkově ale soutěž nabídla dost dobrých filmů a za „mých“ patnáct ročníků možná nejméně nudy, někdy dokonce i na festivalech nevídaný humor. V tom až překvapivě vynikl britský tvůrce sociálně kritických filmů Ken Loach, jehož Hledání Erika s fotbalistou Erikem Cantonou bylo nejvtipnější.
Také Pedro Almodóvar vyšel v Rozervaných objetích vstříc i „neartovým divákům“, což mu ti „artoví“možná budou mít za zlé, ale přesto je to krásný film se silnými postavami a působivým milostným příběhem.
Jane Campionová přivezla klasický „campionovský“ film Zářící hvězda ve stylu Piana, Andrea Arnoldová výborný Fish Tank, přitažlivý příběh o nelehkém dospívání. Největší ohlas měl od momentu uvedení vítězný Prorok Jacquese Audiarda.
Češi, hvězdy a krize
Bába Zuzany Špidlové vyhrála studentskou sekci Cinéfondation. Patří k tomu slib festivalu, že její celovečerní debut zahraje „bez podmínek“, lze tedy doufat, že na něj sežene peníze snáz než bez tohoto bonusu. I když ...Už její nominace mezi 17 z více než 1443 přihlášených byla ohromným úspěchem, přesto České filmové centrum neuspořádalo ani tiskovou konferenci natož sebemenší koktejl. K čemu drahý stánek na pláži, když si jedinou českou účastnici programu musí zahraniční zájemce o rozhovor či kontakt najít sám?
Z domova zato docházely do Cannes zprávy, že je letos na festivalu méně hvězd, šetří se na večírcích, že zkrátka i na Croisette dolehla krize. Bůh suď, komu jsou Brad Pitt, Penélope Cruzová, Jim Carrey, Colin Firth, Monica Belluciová nebo Angelina Jolie málo. Faktem je, že ne všichni hráli v soutěžních filmech, ale to je normální – výše jmenovaní filmaři většinou obsazují bez ohledu na hvězdnou slávu.
A šetření na večírcích? Krevety, langusty, kaviár i šampaňské nepatří zrovna k potravinám pro chudé. Krize se možná projevila v menším počtu obchodníků na trhu, v tom se odhady rozcházely, ale jinak je canneský festival obrovskou výkladní skříní Francie a jen bláhový může očekávat nebo věřit tomu, že kvůli „jakési“ finanční krizi ve světě hned ztratí něco ze svého lesku.