Hlavní obsah

Star Trek: klasicky stavěné drama i velká legrace

Novinky, Stanislav Dvořák

Aktivujte všechny audiovizuální senzory! Jedenáctý celovečerní film Star Trek totiž právě přistává v kinech. Tentokrát je trochu jiný než dříve, ale hlavně je úžasně zábavný.

Článek

Režisér J. J. Abrams dal předem vědět, že se chce vrátit do minulosti, odkrýt dospívání kapitána Kirka (Chris Pine) a Spocka (Zachary Quinto) a udělat dobrý film pro všechny, nejen pro skalní "trekkies" (to jsou fanatičtí fandové, kteří dokážou citovat třeba ze Star Treku natočeného roku 1968). Nejsa startrekovým maniakem, nemohu posoudit, zda někoho nepopudil, ale určitě natočil velkolepou zábavu.

V některých momentech režisér výrazně přidal sexuálních motivů a sáhl i k říznému humoru, který je za běžnými mantinely, které od Star Treku očekáváme. Díky tomu tato sci-fi rozesměje častěji než mnohé americké komedie - např. když mladý Kirk balí ve stylu Jamese Bonda důstojnici Uhuru v podání dokonalé krásky Zoe Saldanaové, která připomíná americkou popovou hvězdu Beyoncé, dostane se mu ledové sprchy.

"Já myslela, že jsi vidlák, co souloží s dobytkem," řekne mu "vesmírná Beyoncé", ovšem mladý Kirk se nenechá rozhodit, nasadí supersvůdný tón a opáčí: "Nejen s dobytkem." Mladý Spock má zase ve škole problémy s grázlíky, kteří ho chtějí šikanovat, a scenáristé z toho vykřesali další humor. Když korektního a odměřeného Spocka urážejí, on to okomentuje hláškami typu: "Předpokládám, že to je další pokus o vyvolání mé emocionální reakce".

Co je to za parchanta s těma ušima?

V momentě, kdy se divoký Kirk poprvé setká s chytrolínem Spockem, nesednou si, a Kirk hodí další výbornou hlášku: "Co je to za parchanta s těma ušima?" Brzy ale poznají cenu přátelství a začnou oceňovat svou odlišnost. O odlišnosti, toleranci a přátelství je přeneseně i celý Star Trek. Můžete to poznat i z toho, že budoucí kapitán se zajímá o dívky bílé, hnědé i zelené pleti (zelené dívky jsou ve vesmíru normální, to neznamená, že je jim špatně).

Může to znít divně, ale Star Trek je skutečně v jistém smyslu klasickým dramatem. Je to typický "příběh starý jako lidstvo samo". Ale dost už žertů. Máme tu mladého hrdinu, který se potýká s nemilosrdným světem bez otce, chodí po barech a pere se, ale nakonec se dokáže postavit osudu a s pomocí dobrého přítele porazí zlo, zachrání své nejbližší a nějaké ty planety navíc.

Jenže do dobrého ušatého přítele Spocka se zamiluje dívka, o kterou hrdina sám usiluje, a je tu klasický konflikt, ostrý jako meče Romulanů. Vulkánec ani nestřihne ušima a než bys řekl Spock, líbá se s vesmírnou Beyoncé přímo před Kirkem. Ten ale na Spocka nestřílí jako mladý hrdina ve Svěrákově Tmavomodrém světě, protože pro pořádného kapitána ze Star Treku znamená  "kriegskameradschaft" víc než nějaká svůdná míšenka, byť by vypadala jako Beyoncé, Alicia Keys a Naomi Campbell dohromady.

Současně ale není žádný suchar. Aby diváci poznali jeho rebelskou duši, řítí se mladý Kirk na začátku v ukradeném kabrioletu Amerikou a poslouchá Beastie Boys, stejně jako jiný zachránce lidstva John Connor v Terminátorovi rebeloval na motorce a poslouchal Guns n Roses. (Mimochodem, je pozoruhodné, že teenageři někdy za tisíc let budou stále poslouchat Beastie Boys, asi dost dobrá kapelka!).

Dokonalý barevný vesmír 

Dokonalost výtvarného zpracování tohoto filmu splnila všechna očekávání. Různé podhledy, nadhledy a neuvěřitelně vypiplané malinké detaily na raketách, planetách a postavách všech ras a barev jsou takovou pastvou pro oči, že vůbec nemá smysl dívat se na film v televizi. Je skutečně třeba jít do kina, koupit si velkou porci pop-cornu a prostě si to užívat.

Reklama

Výběr článků

Načítám