Inscenace údajně otřásla Metropolitní operou a vůbec světem moderní opery v USA. Jedná se nesporně pozoruhodné dílo, které je vyrovnáváním Američanů s jejich svědomím, s vynálezem atomové bomby v roce 1945, jež sice přinesla obrovské oběti, ale urychlila konec světové války. Na základě dokumentárních materiálů zachytil události kolem první zkoušky bomby v Novém Mexiku.

Hrdinou je americký fyzik John R. Oppenheimer, otec atomové bomby, vědecký vedoucí projektu Mannhattan. V opeře vystupují další vědci (Teller, Wilson) a spolupracovníci, vojenský velitel projektu generál Leslie Groves a příslušníci Oppenheimerovy rodiny. Střetem je váhání některých vědců a účastníků projektu před sestrojením vynálezu a hlavně jeho zkouškou v poušti Nového Mexika.

Odpočítávání slibuje silný zážitek

Výběr libreta je jistě zajímavým činem, neboť moderní opera nic takového dosud nepřinesla. Nedělá si nárok na historickou přesnost, avšak hudebně se Adamsovi tentokrát nepodařilo vyvážit široké spektrum stylů i zvuků. Nejsilnější jsou árie Oppenheimera, duet s manželkou Kitty, závěrečný sbor před výbuchem a působivá scéna odpočítávání.

Výborná je práce režisérky Penny Woolcockové i dirigenta Alana Gilberta, kterým se podařilo vytvořit přitažlivou a vcelku realistickou inscenaci bez módního „znásilňování“ herců.

Pomáhá jim v tom i scéna Juliana Crouche, až na podivné boxy v pozadí s postavičkami v různých pozicích. Kladem jsou herecké i pěvecké výkony: operu táhne především kanadský barytonista Gerald Finley jako Oppenheimer, jenž podal mimicky i hlasově excelentní výkon kandidující na operní ceny roku.

I další (Sasha Cookeová jako manželka Kitty aj.) odvádějí výkony v moderním operním divadle málo viděné, a tak ve spojení s výborně připraveným orchestrem a inovátorskou zvukovou stránkou představení vznikla opera 21. století, která nenudí a má přitom i velké lidské poslání.