S Janem Saudkem ani do pekla, ani do nebe
Na první pohled to vypadá jako šťavnaté mediální sousto. Slavný i prostořeký fotograf Jan Saudek, jenž na sebe veřejně upozorňuje nejen fotografiemi, ale i turbulentními životními osudy, se uvolil stát protagonistou celovečerního dokumentárního, ale také inscenovaného portrétu.
Jan Saudek
FOTO: Palace Pictures
pondělí 14. ledna 2008, 12:26
Po několika nepříliš úspěšných pokusech o zachycení tohoto těžko postižitelného umělce, který i v sedmdesáti letech rychle běhá a rychle žije, se úkolu chopil známý a o několik generací mladší fotograf Adolf Zika.
Z jejich dlouhého filmařského snažení vznikl ambiciózní snímek Jan Saudek, uváděný v kinech s podtitulem V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu. Výsledek představuje vizuálně stylizovaný rozhovor mistra se zvědavým obdivovatelem, proto nejde o pravý dokument. Nicméně se pokouší biograficky bilancovat bohatý i neklidný život umělce, jenž nejdříve obdivoval svého úspěšnějšího bratra Káju Saudka, aby se i jemu samému nakonec podařilo dostat ze sklepa, kde v 70. letech pracoval, do světových galerií, ale také na výsluní českého bulváru.
Zika pátrá po tom, kým pod všemi pózami uměleckého nadsamce i mediálního ranaře Saudek doopravdy je. Neodbytně hledá tajemství umělce, pohybujícího se za zenitem své tvorby, i mileneckého veterána. Saudek například „má ženskou duši, a proto umí nahlížet i pod ženské sukně“.
Ale k věci. Zikovy těžké i přímočaré otázky postupně ztrácejí dramaturgii a nakonec upadají do laického psychologizování. Nelze se ubránit dojmu, že přešlapujeme na prohlídce osobního pekla i nepopiratelné velikosti člověka, jako by šlo o exhibici nebo ilustrační přírodopis známého zvířecího druhu. Je to trochu nestydaté a trochu málo doopravdy.
Problém je v tom, že Saudek rád mluví. Hodně, provokativně, co chvíli jinak – sám sebe často popíraje. Postupem doby nám dochází, že jeho síla není v krasomluvě, již si seladon, opakující vzletná klišé, zvlášť užívá. Ani v nesnesitelných životních prohrách a zvratech, lemovaných utrápenými ženskými.
Saudka můžeme brát vážně právě pro to, jak dovede nevážně provokovat a říkat i ty nejstrašnější věty s narcismem i sebeironií. Uchovává si kouzlo šaška, filuty, exhibicionistického kejklíře i okouzlujícího společníka. To je jeho tajemství, peklo raději nechme těm, kteří jej mají v popisu práce – tedy čertům.
Jan Saudek (V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu)
ČR/USA (2007), 90 minut.
Režie: Adolf Zika, vystupují: Jan Saudek, Adolf Zika, Sára Saudková, Samuel Saudek
Michal Procházka, Právo
Kultura
Meda Mládková: František Kupka byl vznešený a krásný člověk Obrazem
Sběratelka a mecenáška umění Meda Mládková poznala malíře Františka Kupku jako studentka historie umění v Paříži. Bylo to oboustranně...
Ringo Starr vzpomínal na poslední koncert Beatles
Předposlední lednový den proběhlo v tichosti kulaté výročí jedné důležité akce v hudební historii. Poslední koncert legendární skupiny...
Pět tet po Vernisáži umřelo od marnosti
Dvakrát se režisér Ivo Krobot v Huse na provázku kriticky zabýval problémem fetišů české kultury (Babička a Švejk), až si jeden fetiš...



