Článek
„Byl prokázán úmysl násilně proniknout do věznice a setkat se se svým synem,“ řekl při odůvodnění rozsudku soudce Miroslav Mlčák. Šafář podle něj použil auto jako zbraň, choval se agresivně a jen náhodou při průniku do věznice nikoho nezranil. Rozsudek není pravomocný, Šafář i státní zástupce si ponechali čas na odvolání.
Antonín Šafář míří v doprovodu policejní eskorty k soudci, který ho poslal do vazby za incident v borské věznici.
Šafář loni v noci z 5. na 6. října přijel vozem Škoda Octavia před bránu věznice, zařadil zpátečku, na první pokus prorazil vysunovací plastová vrata, na druhý bezpečnostní kovový katr a k šoku ostrahy skončil na vězeňském dvoře. Podle jedné verze chtěl vysvobodit syna, který na Borech seděl pro pokus vraždy. Jisté je to, že Šafář byl namol - policisté mu v dechu naměřili přes dvě promile alkoholu. A upito měl i jeho spolujezdec František Tibitancl, který v kauze figuruje jen jako svědek.
Opilí dobyvatelé
„Byli jsme značně opilí. Jak jsme tam dojeli, vůbec nemám ponětí,“ uvedl v úterý před soudem Šafář a tvrdil, že se do areálu dobývat nechtěl. „Chtěl jsem se seznámit s jedním dozorcem, kterého znal můj kolega, a požádat ho, jestli by nemohl něco udělat pro mého syna, a dozvědět se od něho, jak se mu vede,“ prohlásil Šafář.
„Před věznicí jsme se dohadovali, že je to nesmysl, že jsme vožralí a že nás zastřelí. Tak jsem se začal otáčet, nějak jsem to neubrzdil a pak se ozvala hrozná rána. Najednou jsme tam stáli a koukali na sebe jako jelita,“ popsal průnik do věznice Šafář a dodal: „Přiběhli k nám nějací kluci, křičeli a mířili na nás zbraněmi. Vystoupili jsme a oni nás hned zpacifikovali.“
Poškozená vrata ve věznici Bory
Tibitancl jeho slova potvrdil: „Když jsme přijeli před věznici, tak mě Tonda požádal, jestli můžeme zajít za tím mým známým do věznice, že chce vědět, jak se daří synovi.“ Vzhledem ke stavu, v jakém byli, ale chtěl Tibitancl odjet pryč. „Místo dopředu auto začalo couvat. Následoval hrozný lomoz a ve finále jsme skončili na dvoře věznice,“ konstatoval Tibitancl.
Omyl to nebyl
Dozorce Václav Sopek to ale viděl jinak, rozhodně ne, jako omyl nebo nehodu. „Přiběhl jsem k autu, jeho řidič vykřikoval, že si přijel pro syna, ať klidně střílíme, že je mu to jedno,“ vypověděl Sopek.