Mírnější trest soud vyměřil Jaroslav Lenhartovi, realizačnímu manažerovi firmy, která opravu smluvně zajišťovala. Tomu vyměřil tříletý trest vězení s podmíněným odkladem čtyři roky. Osvobozen byl třetí obžalovaný, Bohumil Dolák, jehož firma zakázku realizovala. Všichni tři muži byli obžalování z nedbalostního obecného ohrožení.

Pracovníci firem, kteří se podíleli na opravě dvou sil, podle obžaloby po rekonstrukci věží nezajistili zátěžovou zkoušku a porušili i řadu dalších předpisů. Znalec z pražského technického a zkušebního ústavu stavebního Miroslav Řežáb soudu řekl, že došlo k pochybení a nedodržení norem ze všech stran.

„Ovšem nedokážeme přesně dosoudit, jak vysokou vinou se na nešťastné události jednotlivé strany podílely," uvedl Řežáb. Znalci nedokázali odhalit ani přesnou příčinu. Mohlo jich být totiž více. Špatné dotažení šroubů, zkorodovaný plášť nádrže, či zkorodované šrouby.

Lenhartovu podmínku odůvodnila předsedkyně senátu Jitka Juřicová mimo jiné tím, že stejně jako ostatní porušil důležitou povinnost při výkonu povolání. „Bylo prokázáno, že dílo převzal jen formálně bez toho, že by ho vůbec viděl,“ konstatovala Juřicová.

Důvodem pro udělení nepodmíněného čtyřletého trestu pro Vadima Masopusta bylo mimo dalších pochybení i naprosto fatální porušení bezpečnostních předpisů. „Umožnil pracovat dělníkům v havarijní vaně, kdy se sila napouštěla. Nechal je tam pracovat ačkoli věděl, že neproběhla zátěžová zkouška. Musel vědět, že pokud pustí zaměstnance v této situaci do havarijní vany, může dojít k ohrožení jejich zdraví a životů,“ zdůraznila předsedkyně senátu.

Rozsudek dosud není pravomocný. Všichni tři advokáti si v nepřítomnosti obžalovaných ponechali zákonnou lhůtu pro odvolání. Stejně se zachovala i státní zástupkyně.