Tento Zemanův „bonmot“ zazněl v diskusi s občany – v odpovědi na otázku, jak se mají čeští občané zbavit premiéra Sobotky, který prý, „jak víme“, nestojí za českým národem, ale proti němu.

Když se Zeman vysmívá reakcím stranických politiků, má pravdu, ale nikoliv v tom smyslu, ve kterém o celé věci mluví. Není bonmot jako bonmot a politici mají plné právo být rozhořčeni z „bonmotu“, který by si v žádné slušné demokratické zemi nemohla hlava státu dovolit.

Za šašky ale přesto jsou. A to proto, že právě oni, ač mají v rukou ústavní nástroje, jak prezidenta utrženého ze řetězu disciplinovat, jeho verbální úlety a obcházení ústavních pořádků tolerují. Při každém prezidentově dalším nechutném extempore se jen svatouškovsky pohoršují.

Když se nedávno v Senátu projednávala petice podepsaná více než 11 tisíci občany, aby Senát podal na prezidenta ústavní žalobu za jeho nejrůznější ústavní přešlapy, senátoři žádost odmítli s tím, že prezident jen říká svoje názory. Pokud tomu tak je, proč se tedy politici nad posledním kontroverzním „názorem“ prezidenta tak rozčilují?

Co na tom, že tento prezident své právo „říkat názory“ využívá tak, že působí jeden skandál za druhým. Kontrolu nad sebou ztrácí, zejména když vyjede na nějakou další krajskou túru. Tam se v přítomnosti svých příznivců pravidelně mění v jakýsi verbální kalašnikov, jenž metá „názory“ v podobě urážek a bonmotů, což pak úslužný pan Ovčáček ještě nějakou dobu musí vysvětlovat.

Potíž je v tom, že podle naší ústavy je i po zavedení přímé volby prezident ústavně neodpovědný, a za naprostou většinu jeho úkonů tudíž nese odpovědnost vláda. Zejména v zahraniční politice si ale prezident dělá de facto, co chce, často v přímém rozporu s linií vlády.

Ve vztahu k uprchlické krizi dělá prezident dokonce přímo svoji vlastní politiku, takže pronáší opakovaně „názory“, které jsou nejen v rozporu s oficiálními stanovisky vlády, ale navíc se otevřeně trefují do premiéra kvůli jeho údajné slabosti.

Premiér reaguje na podobné úlety hlavy státu slušně a umírněně. Jenže nic neumírněného by nebylo ani na tom, kdyby suše prohlásil, že všechno má svoje meze, a jelikož vláda nese za prezidenta v naší zemi ústavní odpovědnost, bude premiérova strana iniciovat v parlamentu ústavní žalobu na hlavu státu. Anebo přinejmenším zváží kroky, jako je neschvalování jeho zahraničních cest či seškrtání hradního rozpočtu.

Když ale premiér a předseda ČSSD v jedné osobě, jakož i další vrcholní politici z jiných stran, jen zase jednou pohoršeně krčí rameny i nad prezidentskou nestoudností tohoto kalibru, nezbývá než konstatovat, že má Zeman naprostou pravdu: dělají ze sebe jen šašky.

A své převahy nad politiky, kteří sice mají ústavní nástroje, jak ho zkrotit, ale mají z něj strach, si po právu užívá. Spolu s ním (zdá se z různých internetových diskusí) i nemálo jeho příznivců, kteří mají zřejmě za to, že demokracie není o pravidlech a rozumné diskusi, ale o tom, který politický kalašnikov přestřílí v soutěži neomaleností ty ostatní.