Premiér využil obě fóra, aby promluvil o uprchlické krizi bez zlehčování, ale zároveň uvážlivě a bez velkých emocí. Vláda má podle něj bezpečnost země pod kontrolou, její dosavadní opatrný přístup k uprchlické krizi začínají nyní oceňovat i ostatní země. ČR je podle něj dobře připravena i na eventuální zhoršení situace, netřeba tedy panikařit. Vláda klade dál důraz na společná evropská řešení, zejména účinnou ochranu vnějších hranic EU.

Premiérova uměřená vyjádření mohou přijmout jak ti, kdo jsou uprchlickou vlnou vyděšeni, tak ti, kdo by si od vlády přáli k uprchlíkům větší vstřícnost. Samozřejmě s výjimkou zastánců krajních řešení na obou stranách.

Prezident naopak mluvil jen k jedné části společnosti. Nabídl opět katastrofické scénáře a vybízel k radikálním řešením.

Jelikož do Evropy se podle něj tento rok dostane ještě  mnohem více uprchlíků než vloni, Česká republika by prý měla už teď zabezpečit svoje hranice. Vnější hranice EU je prý třeba zcela zavřít, s čímž by měla pomoci i Severoatlantická aliance.

Prezident si navíc dál stojí za tvrzením, že příliv uprchlíků organizuje Muslimské bratrstvo, protože má tyto informace od dvou ne nevýznamných muslimských politiků. ČR by podle něj neměla, až na výjimky, žádné uprchlíky přijímat.

Ve světle průzkumů veřejného mínění se do nálady většiny veřejnosti jistě lépe trefil Zeman, který si počíná, jako by dělal nepřetržitou volební kampaň. Sobotka se naopak vyjadřuje jako státník, který sice neignoruje domácí mínění, ale odmítá se poddat zkratkovitým řešením a populistickým výzvám, protože musí balancovat mezi českými a evropskými pohledy.

Je to zajímavé zmatení rolí v nejvyšších patrech českého státu. V naprosté většině zemí EU jsou to hlavy státu, které vnášejí do veřejné diskuse nadhled a tlumí hysterické reakce. A naopak straničtí politici se občas neubrání populistickým gestům – i když třeba jen proto, aby vzali vítr z plachet extremistům.

U nás se premiér chová tak, jak se jinde chovají hlavy států, zatímco prezident se chová jako politik z populistické partaje, který neváhá šířit nepodložené informace a spekulace.

Ví, proč to dělá. Druhá přímá prezidentská volba se blíží, a po loňských kontroverzích, které ho připravily až o 20 procent podpory, mu katastrofické ždímání uprchlického tématu přineslo opět podporu většinovou.

Jenže stejně by mohl jednat i Sobotka. Pro premiéra, který má na rozdíl od prezidenta v rukou skutečné mocenské nástroje, by nebylo nikterak složité nejen populisticky slibovat radikální kroky, jako to dělá na Slovensku před tamními volbami premiér Fico, ale také prosadit konkrétní, ač vzhledem k pro nás neexistující hrozbě zbytečná opatření, jako je preventivní obnovení hraničních kontrol. Stálo by to sice hodně peněz, ale vyděšená většina veřejnosti by to asi ocenila a populistický ministr financí nejspíš rád finančně podpořil.

Leckdo může namítnout, že prezident byl přímo zvolen občany a většina z nich evidentně jeho politický styl schvaluje, takže komentátoři si mohou strčit svoji kritiku Zemana za klobouk.

Přesto se při pohledu na zbytek Evropy, kde se v některých zemích na rozdíl od nás musejí s uprchlickou kalamitou skutečně potýkat, vtírá otázka, zda by český veřejný diskurz nebyl v současnosti o poznání uvážlivější a jaksi přiměřenější skutečnému stavu věcí, kdyby na Hradě seděl státník. Třeba jako Sobotka.