Současná vláda zřejmě chce v těchto kocourkovských praktikách pokračovat, takže se nyní rozmýšlí, zda odstranit z funkce šéfku Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou s pomocí pochybné právní kličky. Ta se opírá o analýzu ministerstva vnitra, podle něhož Vitásková spadá pod služební zákon.

Ministerstvo využilo legislativního chaosu, který vznikl, když šéfka ERÚ, která má mít výjimku ze služebního zákona stejně jako šéfové dalších podobných institucí, se pod působnost zákona omylem dostala. Samotná vláda omyl potvrdila, když už na podzim poslala do Sněmovny novelu, podle níž Vitásková pod zákon nespadá a naopak spadá dál pod energetický zákon, podle něhož může předsedkyni či předsedu ERÚ odvolat jen prezident.

Jenže novelu se jaksi „nepodařilo“ včas schválit, čehož by nyní mohlo být využito k odstranění Vitáskové, která dělala vládě celý podzim minulého roku problémy svým odmítáním podpory pro solární elektrárny, dokud to neschválí Brusel. Vitásková by podle analýzy ministerstva vnitra měla do konce února složit slib podle služebního zákona. A protože je trestně stíhaná, byla by vzápětí podle zákona postavena mimo službu. Sama už ale prohlásila, že slib nesloží.

Někteří ministři s postupem navrženým ministerstvem vnitra nesouhlasí a vláda ještě definitivně nerozhodla, jak postupovat. Měla by svůj postup důkladně zvážit, protože pokud by byla Vitásková odstraněna s pomocí služebního zákona, je téměř jisté, že by následovala z její strany soudní žaloba. A soudy nemusejí mít zase jednou pro účelové kličky politiků porozumění, takže za několik měsíců bychom se možná nadáli dvou šéfů ERÚ.

Vitásková leckomu leze po právu na nervy. Je často arogantní a její různá mediální vystoupení se jeví jako dost „politická“, ačkoliv je státní úřednicí.

Je stíhána za podezřelé udělení licencí některým solárním elektrárnám těsně před vypršením termínu na konci roku 2010, po němž zásadně klesla výkupní cena solární energie. Jenže její vinu musí nejprve prokázat soud. Problematické je i její rozhodnutí učinit svou zástupkyní bývalou Nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou, která, zdá se, nesplnila zákonem stanovenou podmínku sedmileté praxe v energetice, kvůli čemuž byla Vitásková před několika dny oficiálně obviněna.

Jenže vezmeme-li v úvahu, že kupříkladu Petr Lessy byl odvolán ze své funkce na základě „zaručených“ obvinění ze strany Generální inspekce bezpečnostních sborů, ale soud ho později očistil, bylo by dobré vnímat s jistou opatrností jako možná „účelová“ i obvinění proti Vitáskové.

Jako dost podivná se jeví nejenom skutečnost, že ve věci ustanovení Vesecké do funkce zástupkyně Vitásková čelí obvinění podle trestního zákoníku, ačkoliv by to mělo, zdá se, být spíše předmětem správního či občanského řízení. Podivné je i to, že oficiální obvinění přišlo v okamžiku, kdy se média začala zajímat o podivný způsob, jímž vláda hodlá Vitáskovou odvolat.

Mluvčí ERÚ má bohužel pravdu, když upozorňuje, že svojí účelovostí pokusy odstranit či zkompromitovat Vitáskovou připomínají pošlapávání právního státu, které nyní předvádí polská vláda. I když právní kličky v případě Vitáskové působí víc sofistikovaně, je jisté, že v Bruselu, kam už Vitásková podala stížnost, bude tato nejnovější instance z dílny českého mocenského Kocourkova viděna jako další důkaz, že bývalé postkomunistické země Visegrádu mají zásadní problémy s chápáním principů právního státu.