Článek
Ministři, generálové a admirálové vlastně neřekli téměř nic nového. Sdělili přítomným, že roste ohrožení, přibývá imigrantů, musíme provádět vojenská, ekonomická, humanitární a vzdělávací opatření a NATO je pojistkou. Tedy novinky, které zná každý, kdo není líný si projít informace na internetu a zapnout mozek.
A takoví nás mají chránit. Výsledek nebyl z hlediska pocitu bezpečnosti občana EU o mnoho lepší než čtvrteční divoký pořad Máte slovo. Tam aspoň někteří zaujímali jednoznačná stanoviska, byť místy téměř estrádní formou. Pravděpodobně se nejedná o vinu pořadatelů, kteří asi rovněž očekávali od vojenských a politických celebrit poněkud víc moudra, novinek a návrhů řešení.
Jako opravdovou zajímavost lze ocenit pouze sdělení, že Islámský stát (dále IS) není teroristická organizace (??), nýbrž funguje jako stát, obchoduje s ropou, obdělává 45 % irácké půdy, provozuje cementárny, vybírá daně a má právní, sociální a vojenský systém. Jako hlavní bezpečnostní problém Evropy jsou chápáni uprchlíci, kteří jsou však z 60 až 90 % ekonomickými migranty, a možnost vzniku a šíření epidemií. Jediné odvážné konstatování zaznělo ve smyslu, že Evropská komise využívá běženců k posilování svojí autority.
Kupodivu se nikdo nepozastavil nad základními fakty. Především se nikdo nezabýval otázkou obchodování IS s ropou. Jedná se o zásadní zdroj financování islamistických teroristů, včetně některých jejich takzvaných běženců směřujících do EU. Jedná se o ropu patřící Iráku, tedy kradenou. Její objem by pravděpodobně dokázal pokrýt potřeby naší republiky. Značná část z ní je přepravována kamióny. Kdo tuto ropu kupuje a dále distribuuje? Jak je možné, že jsou bombardováni civilisté na území IS, ale nikoli konvoje cisteren s kradenou ropou, ropné terminály a zdroje elektřiny k jejich pohonu? Jak je možné, že OSN, EU, NATO a USA nezasahují proti státům, přes něž tento obchod probíhá?
Druhým zásadním faktorem jsou potraviny. Irák je dlouhodobě neschopný zajistit pro svoje obyvatele výživu, takže velké objemy potravin dováží ze zahraničí. Na území IS nebude situace jiná. Navíc bojovníci s kalašnikovy moc práce neudělají, zato bohatýrsky konzumují. Otázkou je, odkud směřuje na území IS velký objem potravin? Opět se jedná nikoli o nějakou karavanu velbloudů, ale proudy kamiónů.
K provozování zemědělství v Iráku je potřebné velké množství umělých hnojiv. Kde je IS bere? Stejně jako v Afghánistánu lze předpokládat, že část pěstitelského úsilí islamistů směřuje do oblasti výroby drog. Ty logicky míří do EU za účelem financování zájmů IS a islamizace obecně, především cestou korupce politiků a médií.
Situace připomíná dobu studené války. Sovětští kolchozníci ověšení budovatelskými řády nebyli schopni vypěstovat ani dost obilí pro svoje obyvatele a živočišnou výrobu (současné Rusko obilí vyváží). Přitom Spojené státy desítky let dodávaly kvanta pšenice svému úhlavnímu ideologickému protivníkovi. Kdyby se proud americké pšenice zastavil, propadla by země, kde zítra znamená již včera, hladu, ne-li hladomoru. Ale proud se nezastavil.
Martin Koller
Diplomat a podplukovník v záloze. Vystudoval Vysokou vojenskou velitelsko-technickou školu v Martině a také Filosofickou fakultu University Karlovy. V armádě působil jako výzbrojní náčelník a také technický analytik.
V roce 1993 odešel do civilu a pracoval jako obchodní rada a charge d’affair na misi v Kuvajtu a Iráku. Později působil jako analytik na ministerstvu obrany.
Je autorem několika publikací s armádní tematikou, podílel se na založení prezentační akce české armády Bahna.
V současnosti je vysoce nepravděpodobné, spíše vyloučené, že by IS v Iráku zásobovaly USA. Avšak některá či některé z okolních zemí musí kupovat kradenou ropu a další produkty a dodávat IS potraviny. Jsou vojáci a diplomati NATO a EU opravdu tak neschopní, že to nevědí, nebo se jen tak tváří?