Článek
Především se jedná o odbornou úroveň pilotů a celý systém kontroly. Cestujícího na letišti málem vysvléknou do naha, oberou o pití a stejně je možnost dopravy výbušniny na palubu letounu značná. Stačí se zeptat odborníků.
Na druhé straně je neuvěřitelné, že pilot zodpovídající za životy stovek lidí má dlouhodobé psychické problémy a jeho nadřízení o tom buď nevědí, nebo to tají. Podle některých informací měl dokonce problémy se zrakem. Jak je možné, že neexistuje povinnost pilota chodit k určenému lékaři, který by měl za povinnost aktuální a zásadní onemocnění hlásit jeho zaměstnavateli?
Takovou povinnost by měli mít i jiní lékaři, kteří piloty ošetřují. Pravda, byli by to podle především české morálky udavači či práskači, ale mnoha lidem by uvedená povinnost zachránila život. Místo jednoduchého a efektivního kontrolního systému se lká a vymýšlejí školení a podobné nesmysly.
Dalším problémem je fakt, že pilotem letounu převážejícího stovky pasažérů se může stát téměř kdokoli, jestliže splní základní zdravotní kritéria. Do kokpitů tak usedají kluci, kteří mají praxi na sportovních letadélkách a trenažérech. Zato malou psychickou odolnost a schopnost řešit krizové situace jinde než na počítači.
Tak trochu připomínají egoistického Leonarda Di Capria ve filmu Chyť mne, když to dokážeš. Je to obrovský rozdíl ve srovnání se spolehlivými vysloužilými vojenskými piloty, kteří létali u aerolinek v dřívější době. Byli zvyklí na disciplínu a krizové situace a věděli, co je zodpovědnost. V současnosti je jich bohužel v dopravním letectví čím dál tím méně.
Situace je tak trochu analogická s českou, ale i jinou východní kamiónovou dopravou. Tam usedají za volant souprav o hmotnosti kolem třiceti tun v některých případech nezkušení řidiči, kteří mnohdy neumí s návěsem ani zacouvat, natož něco na vozidle opravit. O jejich psychický stav se v podstatě průběžně nikdo nestará. Chybí jim mnohdy zodpovědnost, sebevědomí nikoli. Výsledkem je nejen bezohledná jízda některých z nich, kterou můžeme vidět každý den na dálnicích, ale i vysoký počet dopravních nehod.
Obecně lze konstatovat, že jedním z ekonomických trendů východní Evropy se stalo přehlížení praxe a jejího ohodnocení a naopak preference levnějších zaměstnanců bez praxe. Uvedený trend vede ke krátkodobým úsporám a perspektivním škodám.
Nelze přehlédnout potřebu systémových změn v hodnocení držitelů různých prostředků schopných zabíjet lidi. Majitelů legálních zbraní je určitě víc než pilotů a řidičů kamiónů. Jeden narušený pilot airbusu však naráz zabil víc lidí než všichni držitelé legálních soukromých zbraní za celý rok v celé Evropě. Ke kamiónům chybí oficiální statistika, ale výsledek bude určitě podobný. Zakážeme airbusy a kamióny, nebo budeme hledat efektivní řešení problému?
Martin Koller
Diplomat a podplukovník v záloze. Vystudoval Vysokou vojenskou velitelsko-technickou školu v Martině a také Filosofickou fakultu University Karlovy. V armádě působil jako výzbrojní náčelník a také technický analytik.
V roce 1993 odešel do civilu a pracoval jako obchodní rada a charge d’affair na misi v Kuvajtu a Iráku. Později působil jako analytik na ministerstvu obrany.
Je autorem několika publikací s armádní tematikou, podílel se na založení prezentační akce české armády Bahna.