Článek
Za životním příběhem Jüové se skrývá především hodně tvrdé práce, ale také velký kus štěstí. V 80. letech začala společně se svým manželem farmařit v Chuo-ťia-wanu, místo utrácení peněz však mysleli na budoucnost a usilovně šetřili. Jako první rodina ve vesnici si brzy mohli dovolit stavbu třípatrového domu.
V té době začalo na venkov vyrážet víc a víc lidí z města, pokoje v domě tak pronajímali a získané peníze investovali do nových domů a přistavování dalších pater. Během několika let se tímto způsobem dopracovali ke třem pětipatrovým domům. V tehdejší době bylo podle Číňanky relativně jednoduché dostat se k takovému majetku. Stavby na venkovech nebyly téměř vůbec regulované a kontrolované, domy proto budovalo hodně lidí.
Chce dát příklad dětem
V té době už Jüová zanechala farmaření a zkoušela jiné práce. Nic ji ale nebavilo, až nakonec v roce 1998 překvapivě zakotvila u práce sběračky odpadků. O deset let později přišel velký zlom. Její půdu, na které stály i pronajaté domy, se rozhodla zabavit vláda v rámci nové výstavby. Jako kompenzaci obdržela Číňanka 21 bytů ve městě Wu-čchang, kam se už předtím přestěhovala.
Její už tak slušný majetek se tím znásobil. Čtyři z bytů prodala, zbytek pronajala. Na rozdíl od mnohých sousedů z vesnice, kteří také obdrželi bohatou kompenzaci, však nepřestala pracovat. V její práci má volný pouze jeden den v týdnu a pracovní doba jí začíná už ve tři hodiny ráno, přesto do ní nadále dochází.
„Chci dát příklad svým dětem. Člověk nemůže jen tak sedět doma a nic nedělat,“ uvedla Číňanka. Poukazuje při tom na své bývalé sousedy, z nichž někteří podlehli drogám nebo hazardu a o získané bohatství tak rychle přišli. „Pokud by mě děti neposlechly, raději svůj majetek daruji zemi,“ dodala Jüová.