Článek
V místě, kde kdysi údajně stála laboratoř známého alchymisty Edwarda Kelleyho, vzniklo Muzeum alchymie. Ve věži domu na Malé straně si tak můžete prohlédnout, jak vypadala laboratoř alchymisty a co všechno tu vyráběl.
Rudolf II. byl magií přímo posedlý, toužil po nadpřirozené moci a alchymisty tak ve výrobě elixírů věčného života a jiných smyšlených zázraků podporoval. Ti od něj přijímali vděčně peníze, žili si bohémským životem, užívali si nicnedělání a vymýšleli další neuvěřitelné vynálezy, na základě kterých by si mohli přijít na další peníze.
I přes jejich šarlatánství se přece jen zasloužili i o pár užitečných objevů. „Většina alchymistů byla především léčiteli. Vyráběli bylinné elixíry a nápoje, které někdy dokonce opravdu dokázaly i léčit. Zůstala po nich spousta léčebných receptur. Dá se říci, že byli takovými předchůdci farmacie,“ vysvětlil ředitel Muzea alchymistů Filip Jan Zvolský.
Čínští alchymisté chtěli léčit střelným prachem
Čínští alchymisté v devátém století našeho letopočtu dokonce přišli s tak významným objevem, že s ním ovlivnili vývoj světových dějin. V rámci hledání zázračného elixíru se jim podařilo přijít s velkým vynálezem. Při výrobě léku mimoděk objevili černý střelný prach. Jeho čínský název chuo jao lze volně přeložit jako „lék, který hoří“. I tento fakt tedy dokazuje, že jejich původním záměrem bylo prachem léčit nemocné.
Alchymie v Česku
Jedním z nejznámějších alchymistů, kteří se v rudolfínské době usadili v Praze, byl věhlasný Edward Kelley. „O Edwardu Kelleym se traduje, že byl tajným agentem anglické královny. Tady v Čechách se díky svým neotřelým magickým experimentům velmi rychle dostal do přízně Rudolfa II. Získal šlechtický titul a velké majetky,“ vyprávěl Filip Jan Zvolský.
Císaře prý uhranul pokusy o přeměnu kovu ve zlato. Říká se, že se mu tento experiment dokonce i zdařil. K přeměně neušlechtilých kovů ve zlato měl prý sloužit takzvaný kámen mudrců, neboli prášek, který se do kovů přimíchá a vznikne zlato. Kromě toho se jako většina alchymistů Kelley pokoušel vyrobit umělého člověka, takzvaného homunkula, nebo elixír věčného života.
Dalším známým alchymistou byl John Dee, učitel Edwarda Kelleyho, který s jeho pomocí zapsal takzvaný andělský jazyk. Stejně tak jako Kelley byl prý i John Dee agentem anglické královny. Právě on údajně u jejího dvora sloužil pod slavným číslem 007.
Třetím významným člověkem, který prý Kelleyho laboratoř často navštěvoval, byl slavný spisovatel William Shakespeare. Kelleyho měl v Praze údajně navštívit hned dvanáckrát. I on prý pracoval jako anglický agent a plnil funkci spojky Praha – Londýn.
Shakespeara k jeho hře inspirovala kletba s oslíma ušima
Právě v domě, kde je dnes Muzeum alchymie, se Shakespearovi v hlavě zrodil námět na "Sen noci svatojánské". Alespoň to tvrdí americký záhadolog Vincent Bridges.
Podle jeho teorie na Edwarda Kelleyho volala ze dvora jeho sousedka, malostranská drbna, která na něj donášela, aby pomohl její nemocné dceři. Když se ale Kelley vyklonil z okna své věže, odhalilo se, že nemá uši. O ty prý přišel v Anglii, kde je běžně šarlatánům usekávali. Kelley měl vztek, že se odhalil a dceři své sousedky za trest přičaroval oslí uši.
Právě to poté inspirovalo Shakespeara, aby do své hry Sen noci svatojánské zakomponoval postavu měnící se v osla. Od té doby se i daný malostranský dům jmenuje U Osla v kolébce.