Na stopu pokladu expedici před rokem přivedl nález zbytků železničních vagónů a beden s náboji z let občanské války. Tehdy se však vědcům kvůli nepřízni počasí nepodařilo průzkum dokončit.

„Poté, co byly v hloubce téměř tisíc metrů objeveny úlomky kovových konstrukcí podobající se nosníkům železničního mostu Krugobajkalské magistrály, zaregistroval přístroj ve svahu pokrytém sutí čtyři hranoly s charakteristickým zlatým leskem,“ popsal v tiskové zprávě průběh objevu ředitel Fondu spolupráce na záchranu Bajkalu Bair Cyrenov s tím, že se však expedici předměty nepodařilo vylovit. Podrobnosti k expedici a nálezu chce fond představit příští týden.

V letech 1914-17 byla přibližně třetina ruského zlatého pokladu převezena do Británie a Kanady. Asi polovina z toho - přes 500 tun - pak byla uložena v Kazani, kde se cenností zmocnila armáda plukovníka Vladimira Kappela a převezla je do Omsku. Tam je převzal bělogvardějský admirál Alexandr Kolčak.

Ještě v dubnu téhož roku bylo v místní pobočce Státní banky 505 tun zlata. Na podzim roku 1919 nechal Kolčak poklad naložit na 40 vagónů a vydal se s nimi po transsibiřské magistrále na východ.

Vlak tehdy eskortovaly čs. legie. Ty počátkem roku 1920 předaly v Irkutsku Kolčaka do rukou eserům a zlato výměnou za volný průchod domů bolševikům. Chybělo však 182 tun. Podle některých teorií se této části pokladu zmocnili legionáři, a právě toto zlato se pak stalo základem pro vznik Leigiobanky. Jiné hypotézy však pracují s teorií, že několik vagónů tehdy během transportu spadlo do hlubin Bajkalu.