Článek
Tzv. Devicův syndrom se v mnohém podobá roztroušené skleróze a může vést i k ochrnutí. Třiadvacetiletá Nicola Thomasová získala ve své domovině titul Miss Caerphilly a stala se tak v jihovelšském malebném městečku královnou krásy. Kvalifikovala se tím také do celostátního finále velšské soutěže krásy Miss Wales, které se bude konat příští léto. Zda ho ale bude moci absolvovat, netuší.
"Je to můj sen a udělám pro to vše, zdraví je nyní ale tím hlavním. Rodina a přátelé mě podporují," napsala exkluzivně Novinkám Nicola Thomasová.
Přátelé dívku povzbuzovali, ať krajské kolo zkusí a svého cíle se jen tak nevzdá. Pohledná Nicola Thomasová je poslechla a ačkoliv byla už slepá na jedno oko, tak soutěž na podzim úspěšně absolvovala a bez potíží zvládla i chůzi na molu. Tomu, že by mohla vyhrát, však ani trochu nevěřila.
Na radost rodiny a přátel nezapomene
"Bylo to něco, co jsem vždy chtěla. Nemohla jsem tomu uvěřit, když vyslovili moje jméno. Slzela jsem, bylo to pro mě neuvěřitelně silné. Nedokázala jsem se přes ten silný pocit štěstí vůbec ovládat. Byl to fantastický pocit být tam nahoře se všemi těmi krásnými dívkami a ještě k tomu to vyhrát. Pohled na mou šťastnou rodinu a přátele budu mít v hlavě navždy," řekla dojatě Thomasová pro Daily Mail.
"Jsme nadšení, že se Nicola dostala do finále Miss Wales a že v sobě našla sílu překonat veškeré obtíže, kterým musí v současné době čelit," uvedla ředitelka soutěže Paula Abbandonatová.
Zrak se zhoršoval rychle
Mladá dívka si všimla zhoršování zraku při sledování televize. "Viděla jsem stále méně a méně a jednoho dne jsem najednou už neviděla na své levé oko vůbec nic. Bylo to docela děsivé, jednu chvíli žijete normální život a tu další už čelíte hrozbě života v úplné temnotě," uvedla Miss Caerphilly, která musela kvůli chorobě opustit svou práci ve finanční společnosti.
Chce žít naplno
"Když mi doktoři řekli, jakou chorobou trpím, cítila jsem se absolutně uvězněná. Byla jsem zvyklá každý víkend chodit tancovat s kamarádkami. Byla jsem nezávislá a najednou jsem začala ztrácet sebejistotu. Cítila jsem se nepotřebná a probrečela jsem hodně času," řekla mladá dívka.
"Nikdo neví, kdy přesně oslepnu i na své druhé oko, ale dělám co můžu, abych si užila co nejvíc to jde, dokud vidím aspoň na jedno oko. Sice neuvidím navždy, ale chci žít teď naplno, abych měla, než oslepnu, tolik vzpomínek, abych z nich mohla žít celý zbytek života," uzavřela smutné povídání Velšanka.