Hlavní obsah

Létající talíře se začnou vyrábět přímo na Zemi

Novinky, Pavel Stöckl

Létající talíře či polévkové mísy se přisuzovaly mimozemským civilizacím, které tu a tam tajně navštěvovaly Zemi. Tyto neidentifikované létající objekty, čili UFO, se tvarem radikálně lišily od běžných, lidmi sestrojených létajících strojů. V poslední době se však ve vzduchu objevují pozemské létající talíře a jejich počty zřejmě porostou.

Článek

Obloze dosud vládl klasický design založený na trupu s pevnými křídly. Design létajícího talíře si však vybrali a úspěšně vyzkoušeli konstruktéři nových bezpilotních létajících prostředků (UAV) ve společnosti AESIR. Chtějí tak překlenout stávající omezení klasických letadel, pokud jde o schopnosti manévrování, kapacity nákladu, možnosti startovat a přistávat bez odpovídající dráhy nebo se vznášet na místě.

Nová UAV s kolmým startem a přistáním jsou založena na rotorech podobně jako helikoptéry, ovšem narozdíl od nich nemají žádné vnější pohyblivé části, ale stoupají na základě tzv. Coandova efektu. Ten se popisuje jako tendence proudícího plynu přimknout se k přilehlé zakřivené ploše, namísto toho, aby pokračoval v původním směru proudění. Kdokoli může tento efekt pozorovat při sfoukávání svíčky, kdy proud vzduchu obklopí knot a zadusí plamen.

U nových UAV vzniká proud vzduchu uprostřed otáčením vrtule, který pak proudí po zakřivené konstrukci stroje a tím vzniká tah. Jeho síla je závislá na rychlosti proudění a hustotě vzduchu. Svou úlohu sehrává i váha létajícího talíře, kterou konstruktéři snížili s využitím karbonových vláken.

Pro ovladatelnost létajícího talíře a vyvážení točivého momentu jsou na plášti umístěny lopatky a klapky. A zatímco pro vrtulníky může být kontakt s objekty, kolem kterých prolétávají, fatální příčinou havárie, létající talíře jsou v tomto ohledu při nízkých rychlostech odolnější.

Jejich hlavní výhodou je však podle tvůrců to, že unesou těžší náklad než velikostně srovnatelné bezpilotní letouny.

Největší unese až tunu nákladu

AESIR nyní pracuje na třech velikostně rozdílných létajících talířích. Nejmenší Vidar o průměru 30 centimetrů a hmotnosti 400 gramů má sloužit k patnáctiminutovému průzkumu v budovách nebo v hůře dostupných prostorech (jeho nosnost je pouze 100 g).

Větší, jednometrový a desetikilogramový Odin unese náklad do deseti kilogramů a znovu se předpokládá jeho využití hlavně pro průzkum - tentokrát především během případného vojenského konfliktu. V případě potřeby má sloužit k přepravě zbraní či munice.

Největší naplánovaný létající talíř je jedenapůltunový Hoder, který má ve vzduchu unést po osm hodin náklad o hmotnosti jedné tuny. O Hoderu se zatím ví jen málo, ale má jít o vícemotorový stroj. Aesir zatím nabízí létající talíře pro vojenské účely, ale počítá s tím, že své využití najdou i v civilním sektoru.

Reklama

Výběr článků

Načítám