Pokračování legendární videohry Super Mario sdílel týden před oficiálním uvedením australský mladík prostřednictvím takzvané P2P sítě. Jedná se o sítě, pomocí kterých lidé sdílejí a vyměňují nejrůznější soubory, jako jsou fotografie z dovolené. Často se ale prostřednictvím těchto sítí nelegálně sdílí programy, hry, hudba a filmy.

Výše mimosoudního vyrovnání je tak vysoká právě proto, že Burt sdílel hru právě na P2P síti, odkud si ji mohli stáhnout tisíce uživatelů z celého světa. 28 miliónů korun je podle Nintenda částka, která bude dostatečně kompenzovat ušlý zisk.

Podle zahraničního IT serveru Fudzilla bude nejspíše Burt muset kromě vyrovnání uhradit také částku 100 000 USD (1,9 miliónu Kč) za náklady, které Nintendo vynaložilo na vyřešení celé kauzy.

Jak fungují P2P sítě

P2P komunikace nevyžaduje žádný speciální server, na kterém by tato služba běžela. Počítače v síti jsou naopak schopné napojovat se jeden na druhý, vyměňovat si data. Uživatelé tedy dostávají prostřednictvím P2P softwaru možnost své soubory sdílet a současně je z jiných počítačů stahovat. Jedním z nejznámějších je program Direct Connect (DC).

Výměnné P2P sítě jsou uživateli často zneužívány pro šíření souborů, které jsou chráněny autorskými zákony. Jako jsou například nejrůznější filmy, hudební nahrávky, programy a hry. Ochránci autorských práv proto velice často podávání na provozovatele takovýchto sítí žaloby.

Odpůrci P2P komunikace také často poukazují na to, že pomocí těchto sítí může být šířena dětská pornografie, škodlivé kódy, nebo podporován terorismus. Často proto žádají o její zakázání či regulaci. Podle zastánců však musí být dodržována presumpce neviny a možné zneužití těchto sítí nesmí bránit v jejich legálním používání.