Jde například o čištění podlah, obkladů či odpadu, ale i malování nebo tapetování. Mezi drobné opravy, které musí platit nájemník, patří například opravy klik, zámků, elektrických vypínačů, vodovodních baterií nebo podlahových krytin.

KOMENTÁŘE DNE:

Rozvrácená společnost? - Nad důsledky migrační krize se zamýšlí Thomas Kulidakis - Čtěte zde >>

Náklady nájemníka na jednu opravu nesmí být přitom vyšší než 1000 korun. Částku přesahující tuto hranici doplatí majitel bytu.

Vládní nařízení také stanoví roční limit nákladů na drobné opravy nájemníka, a to na 100 korun na čtvereční metr podlahové plochy bytu.

Například nájemník v bytu o rozměrech 50 metrů čtverečních (podlahová plocha sklepů, balkónů a lodžií se počítá jednou polovinou) tak musí za drobné opravy v kalendářním roce vydat ze své kapsy pouze pět tisíc korun.