„Když mi to v červnu poslali, odepsala jsem jim, jestli se nespletli. Je to postavené na hlavu,“ řekla Právu Plzeňanka Renata Jeslínková. Čtyřicetiletá žena je na invalidní vozík kvůli svalové ochablosti upoutána od svých sedmnácti let a neobejde se bez trvalé pomoci své jednašedesátileté matky.

Doposud spadala do takzvaného IV. stupně určeného pro ty, kteří jsou zcela odkázáni na pomoc jiných – náležel jí tak nejvyšší příspěvek ve výši dvanáct tisíc korun. Teď klesla o stupeň níž a o čtyři tisíce přišla. Aby totiž mohla podle nových předpisů pobírat nejvyšší dávku, nesměla by zvládat nejméně devět z deseti základních životních potřeb.

Odvolání nepomohlo

„Ke všem postižením, co mám, by se musela přidat ještě mentální porucha nebo bych nesměla mluvit – a já jsem se naučila mluvit i se zavedenou tracheostomickou kanylou,“ podotkla Renata. Je jí ale špatně rozumět. „Telefony nebo jednání na úřadech za mne musí vyřizovat někdo jiný.“

Maminka Miloslava Jeslínková nechodí do práce. Nemůže – dcera musí být neustále pod dohledem, co kdyby se ucpala kanyla nebo rozpojily hadičky. „Úředníkům, kteří takto rozhodli, bych doporučila, aby si to šli na den zkusit,“ poznamenala paní Miloslava.

„Vycházeli jsme ze závěrečného posudku okresní správy, paní se odvolala k ministerstvu práce a sociálních věcí, znovu se tím zabývali posudkoví lékaři a původní rozhodnutí potvrdili,“ sdělila Libuše Skupinová z plzeňského úřadu práce.

Zákon je špatný, tvrdí zástupci postižených

Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením, připustil, že příslušné orgány v případě Jeslínkové postupovaly v souladu se zákonem. „To ale ukazuje, že zákon je špatný,“ uvedl Krása. „Systém je nefunkční a hrubým způsobem nás poškozuje. Budeme chtít tuto věc po volbách velmi rychle vyřešit,“ dodal Krása. Jaký je cíl? „Změnit zákon,“ poznamenal Krása.

Bez boje se nevzdává ani Renata Jeslínková. Když nevyšlo odvolání, chystá správní žalobu.