Soud navíc v této záležitosti rozhodl až letos v březnu, přičemž kárné řízení zahájilo ministerstvo spravedlnosti už v roce 2005. K případu došlo dokonce ještě o rok dříve.

Soud nakonec rozhodl, že exekutor Tomáš Vrána je vinen porušením zákona tím, že v daném případě „nezajistil řádný soupis movitých věcí a v důsledku toho jeho zaměstnanci provedli 11. listopadu 2004 soupis movitých věcí bez jejich zajištění v bytě rodičů povinné“.

Přitom, jak výslovně uvádí soud ve svém rozhodnutí, přerovským exekutorům bylo „známo, že zde povinná nemá trvalé bydliště a ani zde fakticky nebydlí, když se zdržuje na adrese S. P. 91 v obecním bytě, a k rodičům dochází pouze na návštěvy“. Byty byly nedaleko od sebe.

"Závažné porušení povinnosti" bez pokuty

Podle soudu Vrána „závažně porušil povinnost stanovenou právním předpisem“.

Exekutor sice může podle ministerstva spravedlnosti provést soupis na jakémkoliv místě, kde má povinný (dlužník) umístěny své věci, musí však mít konkrétní poznatky, odůvodňující závěr, že se zde movité věci povinného nacházejí.

„V daném případě však kromě poznatku, který uvedla povinná (dlužnice), že často dochází k rodičům, žádné další indicie v tomto směru (exekutor) neměl. Jeho postup nasvědčuje tomu, že se jednalo o formu nátlaku na povinnou, aby ji přiměl k plnění. Šlo o svévolný, neetický úkon, který šikanoval a postihl rodiče povinné,“ sdělilo soudu ministerstvo spravedlnosti coby žalobce. Navrhovalo udělení pokuty. Tu ale soud neuložil.

Nejvyšší správní soud sice potvrdil silná slova o vině soudního exekutora, ale spokojil se s písemným napomenutím.

„Podle exekučního řádu se mu (exekutorovi Tomáši Vránovi, pozn.) ukládá písemné napomenutí,“ uzavírá v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 22. března 2012 předseda kárného senátu JUDr. Vojtěch Šimíček.

Exekutoři se proti žalobě ministerstva spravedlnosti hájili tím, že dlužnici našli v práci, kde se dohodli na uhrazení, ale nedošlo k němu. Poté jim sousedé měli sdělit, že se k rodičům přestěhovala. Argumentovali, že po zabavení jejich věcí vše kompletně uhradila. „Byla opakovaně informována o možnosti vyzvednout si odvezené věci, nicméně na to nijak nereagovala,“ bránil se Vránův úřad.

Víte vůbec, koho si pouštíte přes práh?

Exekutoři běžně zabavují věci v bytech známých a příbuzných dlužníků. Když postižení u exekutorů neuspějí s žádostí o vrácení věcí, jsou tzv. třetí osoby nuceny podat vylučovací žalobu. Na své náklady, které jim nikdo nikdy nevrátí, pak musejí u soudů obtížně dokazovat, že zabavený majetek je jejich, a ne povinného.

Každopádně nějakých pár kárných napomenutí moravskou továrnu na exekuce moc netrápí. Jen za rok realizuje přes 60 tisíc exekucí, v průměrné celkové výši dluhu kolem 65 tisíc na jeden případ, jak sám úřad dříve zveřejnil.

Exekutoři namítají, že dlužníci svůj majetek účelově převádějí na rodiče, další příbuzné a své známé, aby se vyhnuli placení. Tvrdí, že proto vykonavatelé chodí i do bytů, kde se dlužník byť jen nachází, kde pobývá. Trvalé bydliště není rozhodující.

Když si tedy někoho k sobě nastěhujete, třeba na počátku vztahu, nebo na pár týdnů v rámci kamarádské výpomoci, vězte, že tato osoba může mít dluhy. Riskujete, že brzy na to své věci budete horko těžko zachraňovat před exekucí a následnou dražbou, byť vy sami nic nedlužíte.