Češi už dluží přes bilión korun a vymahatelnost exekucí klesá. Nedobytných je podle exekutorů šedesát procent případů, navzdory tomu, že zákonné pravomoci a možnosti exekutorů týkající se vyhledávání, sledování dlužníků a vstupu do bytů či domů jsou značné.

Míra úvěrů v tzv. selhání se nezadržitelně blíží k deseti procentům, nepočítaje v to pokoutní půjčky u tzv. soukromých investorů, tedy lichvářů. Do toho už soudy ani správní úřady nezvládají administrativně úřadovat sta tisíce menších pohledávek firem u domácností.

„Půjčoval jsem peníze čtyři roky a jsem z toho na mrtvici. Sám asi budu muset prodat jeden takový pěkný mlýn, na který jsem si vzal hypotéku. Většina dlužníků si půjčí peníze a ví, že je nevrátí. Stát by měl otevřít vězení pro dlužníky, kde budou dřít, dokud to nesplatí,“ řekl Právu podnikatel s půjčkami Jakub K. v rozezlené reakci na pondělní článek Práva o tom, že lichváři likvidují dlužníky pomocí směnek.

Přitvrdit by chtěli vymahači i advokáti

Není však jediný, kdo volá po vězení pro dlužníky jako v minulých stoletích. Podobně se vyjadřují i další věřitelé a v neformálních rozhovorech i někteří exekutoři a představitelé inkasních agentur. „Na 70 procent dlužníků na první výzvu vůbec nereaguje,“ tvrdí vymahači z jedné z největších inkasních agentur.

Myšlenka káznic pro dlužníky je však za situace přeplněných věznic a nejspíš i protiústavnosti takového radikálního řešení nereálná. Pro tvrdší postupy vůči dlužníkům je ale zjevně i Česká advokátní komora, která má potíže věřitelů s vymáháním z první ruky, neboť například prezident komory má za manželku bývalou soudkyni a dnes exekutorku.

Na nedávné konferenci advokátní komora naznačovala, že inkasní agentury neúspěšně nahánějí dlužníky a že se to ještě zhorší, protože se zkrátily odměny advokátů za vymožené dluhy.

„Jedna dlužnice mi visí tři milióny a je to nedobytné. Dlužníci mi utíkají do bankrotu, převádějí majetky na příbuzné. Dlužit, to by měl být trestný čin,“ trvá na svém věřitel a brzy zřejmě i dlužník v jedné osobě Jakub K.

Schválně půjčují chudákům

V některých případech to ale trestný čin je. Jde o poškozování věřitele. Za loňský rok policie evidovala šestnáct těchto případů se škodou přes 22 miliónů korun.

Kromě toho půjčování peněz a obchod s pohledávkami, kdy se vydělávají milióny na nákladech řízení, je podnikáním s riziky neúspěchu jako každé jiné. Soukromí „půjčovatelé“ se zadluženým lidem navíc podbízejí právě tím, že si neověřují jejich schopnost splácet.

Cílí záměrně na matky samoživitelky a seniory, tedy právě na ty, kteří podle ČSÚ nejvíce tvoří miliónovou skupinu obyvatelstva v pásmu chudoby. Je to každý desátý Čech, jenž živoří podle statistiků měsíc od měsíce s příjmem sedm až devět tisíc hrubého.

Není divu, že si půjčí a nesplácejí. Je jim ochotně půjčováno. Právě proto dnes lichváři používají směnky a doložky přímé exekuční vykonatelnosti ve smlouvách, aby se v případě nesplácení rovnou bez obstrukcí dostali k majetku dlužníků. Tyto rychlé metody včetně vysokých úroků a poplatků využívají nejrůznější úvěrové servisy i v případě menších podnikatelů, potřebujících rychle překlenovací hotovost.

Řada dlužníků se ale umí skutečně na druhou stranu skrývat, třeba pomocí zúženého jmění manželů, účelových převodů nemovitostí a rozvodů na oko.

„Několik dlužníků mi dluží celkem statisíce za odebrané zboží. Nepomohly ani elektronické platební rozkazy. K ničemu nebylo náhradní doručení ani činnost exekutora,“ svěřila se Právu pražská internetová obchodnice. Mnozí dlužníci jsou lidé ve skutečně zoufalé bezvýchodné situaci, ale naproti tomu řada z nich to má naopak jako živnost.

I mezi věřiteli je na jedné straně řada podnikatelů a firem, žádajících jen po právu peníze za své dodané zboží, ale pak jsou to také lichváři a spekulanti s balíky pohledávek, kteří na situaci běžných dlužníků jen cizopasí.

Skutečnost, že není povinný jako povinný a oprávněný jako oprávněný a že je třeba mezi nimi rozlišovat, už soudy začaly zohledňovat ve svých rozhodnutích. Začíná se to projevovat i ve stanoviscích Ústavního soudu.