Ten, obvykle podle tzv. pomůcek, doměří daň i v desetitisících. To se už stalo třeba několika ženám na mateřské, které tak dodatečně musely finančnímu úřadu zaplatit například padesát tisíc. Nepomohlo ani to, že se dušovaly, že si jen přilepšovaly a nevěděly, že mají daňovou povinnost.

Prodávající pak může být vůbec ještě rád, pokud na něj berňák nepodá trestní oznámení pro neoprávněné podnikání. Loni policie řešila celkově přes sto deset případů neoprávněného podnikání, v nichž šlo celkem o více než šestnáct miliónů korun.

Už i Nejvyšší správní soud letos řešil otázku, zda prodej starožitností přes internetový obchod byl neoprávněným podnikáním, nebo šlo o příjmy osvobozené od daně. Prodejce, který se proti finančnímu úřadu bránil žalobou u Nejvyššího správního soudu, tvrdil, že prodával přes internet předměty, které za léta jako sběratel nashromáždil. Skladoval je v domě matky, která údajně hodlala nemovitost prodat, a proto se rozhodl pro jejich prodej.

Co je jen prodej a co už podnikání

„Muž se odkazoval na ustanovení osvobozující příjmy z prodeje movitých věcí až na specifické výjimky, kterými jsou příjmy z prodeje motorových vozidel, letadel a lodí, pokud doba mezi nabytím a prodejem nepřesahuje dobu jednoho roku. A dále se jedná také o příjmy z prodeje movitých věcí, pokud jsou nebo byly zahrnuty do obchodního majetku a nesplňují pětiletý časový test,“ uvedla daňová poradkyně Radka Šlancarová z firmy BNT consulting.

Nejvyšší správní soud zkoumal, zda činnost prodejce vykazovala znaky podnikání. To je soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

„Ze skutkových okolností případu nebylo sporu o tom, že žalobce prováděl činnost samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a že nedisponoval žádným podnikatelským oprávněním. Hlavním předmětem zkoumání tedy bylo, zda bylo sběratelství činností soustavnou a realizovanou za účelem dosažení zisku,“ dodala Šlancarová.

Muž neměl v daném období žádné jiné příjmy než získané prodejem starožitností. Soud proto jeho argument, že šlo pouze o prodej jednorázový či nahodilý, neuznal. Prodejci neulehčila ani skutečnost, že některé předměty, které sám nakoupil v kontrolovaném období na Aukru, taktéž přes portál obratem prodal.

Ukojení sběratelské vášně je legální

Naopak podle soudu o podnikání nepůjde v případech, kdy „je sice sběratelská činnost vykonávána soustavně, nicméně jejím cílem je především ukojení sběratelské vášně, nikoliv získávání příjmů sloužících k obživě“.

„Dále se podle Nejvyššího správního soudu o podnikání nejedná, když příjem z prodeje sběratelských předmětů sice poslouží k získání příjmu, nicméně tento příjem vznikne jednorázově či nahodile, například jednorázový prodej starožitných předmětů získaných děděním,“ dodala Šlancarová.