„Poté, co některé nehodové služby nechají lidem u autonehody podepsat nevýhodnou smlouvu o zapůjčení náhradního vozidla a předraženém odtahu, tak se poškozené vozidlo často ocitne ve velmi podivných opravnách, pokud se jim takto dá vůbec říkat,“ napsala Právu například Monika Heisigová z rodinné karosárny v Karviné.

Lovci nehod obvykle nemají vlastní opravnu s historií, referencemi či zázemím a auta poškozených řidičů vozí do „garážových“ dílen. Ke klasice patří to, že oprava se udělá ve skutečnosti za výrazně méně, než kolik se pak účtuje pojišťovnám. Do aut se nic netušícím motoristům montují díly z vrakovišť nebo neoriginální součástky, ale vykazuje se, že tam byly namontovány originální, jež jsou však i o násobky dražší.

„Například spojka na ford i se setrvačníkem vyjde od zavedeného výrobce dílů na nějakých dvacet pět tisíc korun, ale také vám tam můžu dát spojku z Číny, která v nákupu vyjde dovozce na neuvěřitelných ani ne 500 korun. Jenže vydrží logicky strašně málo,“ řekl Právu zkušený čtyřicetiletý automechanik z jiného rodinného servisu v Praze.

„Na pojišťovně se pak ve faktuře objevují díly originální, samozřejmě za vyšší ceny. Majitel vozidla ale vůbec neví, kde se jeho vozidlo nachází a jakým způsobem je opravováno,“ varovala Heisigová.

Jeden z poškozených řidičů podle ní například chtěl, aby jistá nehodová služba odvezla auto do výslovně autorizovaného servisu. Zde zástupce oné asistenční služby nadiktoval cenu, za kterou se má vozidlo opravit.

Technik servisu provedl předběžný výpočet, ale do této ceny se nevešel. Asistenční služba vozidlo ze servisu odvezla, ale majitele vozu už o tom neinformovala. Ten žil v domnění, že vůz mu dávají dohromady v autorizovaném servisu, a místo toho se „lepil“ bůhvíkde.