Současně se ale zvyšuje i počet lidí ohrožených chudobou. Těch je dnes přes milión a stále jich přibývá.

Důvodem podle analytiků je, že platy většiny zaměstnanců výrazně nerostly či dokonce klesly, jejich majetek se nerozrůstal, nebo dokonce zmenšoval. To vše za současného růstu životních nákladů a omezování sociálních finančních transferů ve společnosti. Na obnově ekonomického růstu po krizi pak začali vydělávat podnikatelé.

„Rozevírání nůžek v příjmech a bohatství, které zesílila globalizace, není zdravý jev a v řadě států se snaží tyto rozdíly mírnit. V Čechách má nárůst i podoba těchto rozdílů určité zpoždění než v jiných zemích, ale situace se může zhoršovat,“ řekl Právu ekonom Jan Mládek (ČSSD).

60 % lidí nemá průměrnou mzdu

Přestože průměrná mzda v celorepublikovém statistickém přehledu dosahuje 23 tisíc, většina zaměstnanců bere ve skutečnosti mzdu, která se pohybuje kolem 19–20 tisíc hrubého. Na průměrnou mzdu nedosáhne podle ministerstva práce přes 60 % zaměstnanců. Nejvyšší platy manažerů se ale pohybují kolem miliónu měsíčně bez dalších mnohamiliónových ročních benefitů, které k platu přísluší, jako jsou luxusní vozy, placené dovolené, osobní kuchař atd.

Součástí mzdové a majetkové diversifikace české společnosti je podle ekonomů a sociologů ale i růst určitého napětí mezi bohatými a chudými.

Navíc díky divokému privatizačními vývoji v devadesátých létech i přetrvávající korupci se automaticky majetek začal v Česku spíše než s pílí, podnikavostí a schopnostmi spojovat s korupcí, podvody a nečestnými způsoby. Získání dobře placených míst pak s protekcí.

Určité napětí ve společnosti posiluje i to, že se zvyšují životní náklady při prakticky minimálním růstu mezd. Občané velmi citlivě vnímají, že chystané změny DPH i změny ve zdravotnictví budou znamenat větší výdaje, minimálně v řádu stovek měsíčně. A to za situace, kdy objem mezd ve veřejném sektoru se nezvyšuje. Šetří i firmy, které rovněž nepočítají s nějakým masivním zvyšováním platů.

Podpora progresivnímu zdanění

Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění občané dlouhodobě nevnímají reálně existující rozdíly v platech jako přiměřené. Už při průzkumu z roku 2002 vnímalo 47 procent občanů rozdíly v platech jako velmi velké, dalších 39 % jako spíše velké a jen 9 % jako přiměřené. To ovšem neznamená, že Češi a Moravané požadují rovnostářskou společnost. Dokonce rovnost příjmů považuje podle CVVM drtivá většina občanů za nespravedlivou. Podle většinového názoru si občané představují, že by odměna měla odpovídat skutečnému výkonu, obtížnosti a namáhavosti práce a kvalifikaci.

„Ve společnosti, kde panuje přesvědčení, že stát dobře hospodaří s vybranými daněmi, kde nebují korupce a nekrade se, je i větší ochota platit daně,“ upozorňuje na základě mezinárodních srovnání ekonom Jan Švejnar.

Podle výzkumů CVVM (72 % dotázaných) by se měl stát snažit zmenšovat rozdíl mezi bohatými a chudými. Tento názor se vyskytuje prakticky ve všech skupinách populace.

Většina populace přitom podle průzkumů nepodporuje zvyšování daní. Spíše se většinově přiklání (70 % odpovědí) k progresívními zdanění, kdy lidé s většími příjmy by měli více odvádět.

Podle průzkumu z února a června letošního roku považuje 62 % občanů daně lidí s vysokými příjmy za nízké. Rozložení daňového břemene nepovažují Češi a Moravané za spravedlivé. I proto podle CVVM převažuje názor, že spíše než spotřeba by se měly více danit příjmy (41 % dotázaných).

Nastupují rady, jak ušetřit

Že určitá výraznější diversifikace v příjmech a majetku se stává realitou, potvrzuje i fakt, že v médiích, ale i ve firemních propagacích se začínají stále častěji objevovat návody jak ušetřit, jak vést domácnost. A tak se setkáváme s nabídkou různých balíčků služeb, které mají udržet zákazníky, kterým se tenčí příjmy, s návody jak se nemá na velkou elektrickou plotýnku dávat malý hrnec, jak se má zhasínat zbytečně svítící žárovky, či jak se má využívat veřejná doprava místo aut, i když veřejná doprava paradoxně rovněž zdražuje.

Luxus si drží svoje pozice

I přes hospodářskou krizi si ale na nedostatek zákazníků nestěžují prodejci luxusního zboží. Podle průzkumu společnosti Ipsos-Tambor si třetina žen ve věku 18–70 let zakoupila v posledních dvou letech nějaké luxusní zboží. Za luxusní zboží je považována například kabelka od dvou tisíc korun výše, sluneční brýle od tisícikoruny či šperk od pěti tisíc korun výše s tím, že horní hranice není určena. Pro luxusní zboží si podle průzkumu nejčastěji chodí ženy kolem 44 let.

Důvodem nákupu je často společenské postavení, kdy je prostě nutné určité zboží a značky vlastnit, ale i vnitřní touha po sebe reprezentaci a vlastnictví. To je příklad zejména nákupu aut, značkových výrobků a šatů.