Myslíte si, že se politickým stranám podaří dosáhnout nějaké shody, která by mohla být předpokladem zdařilé reformy penzí?

Domnívám se, že nyní je to zcela vyloučené. Teoreticky by se takový konsenzus mohl vytvořit leda tak politickou „výměnou“ důchodové reformy za nějaký jiný „projekt“ či problém. Nebo korupcí. Věcně nejde jen o politiku, ale také o teorii, o zkušenosti jiných zemí s reformami, které se nyní u nás navrhují.

Z deseti postkomunistických zemí EU byla reforma navrhovaného druhu, která se opírá o opt-out či povinné odvody do privátních penzijních fondů na úkor sociálního důchodového pojištění, uskutečněna v osmi zemích, chybí jen Česko a Slovinsko. Zkušenosti všech osmi zmíněných zemí jsou negativní.

Slovinsko podobnou reformu nedávno odmítlo a začíná připravovat reformu podle aktuálních doporučení Světové banky. Ta už osm let doporučuje tzv. Panevropský penzijní systém, který nezahrnuje povinný soukromý důchodový pilíř v jakékoliv podobě.

Nikdo ve světě dnes nechce udělat důchodovou reformu, podobnou té připravované české.

U nás se dvě vládní strany, ODSTOP 09, zhlédly v reformě, která se neosvědčila. „Penzijní lobby“ potřebuje udělat reformu rychle, než se ostatní vzpamatují. To znamená ve vládě nějak přesvědčit Věci veřejné a reformu rychle „prohlasovat“ v parlamentu. V demokratických zemích se takto nepostupuje, tam lobbisté zdaleka nemají takovou sílu, jako u nás.

O nutnosti důchodové reformy se politikům a médiím podařilo přesvědčit většinu občanů. Opírají se ale vládní tvůrci reformy o nejnovější vývoj a poznatky?

Nejnovější demografická data má vláda k dispozici. Problémem zde je interpretace těchto dat a zejména pak nedostupnost ekonomických předpokladů, vložených do modelu, použitého k podpoře vládní důchodové reformy.

Premiér Nečas by měl doložit své tvrzení, že když se neudělá ona lobbistická důchodová reforma, tak že budeme chudí důchodci. Z čeho vychází propočet dokazující vysokou efektivnost nového penzijního pilíře?

Na veřejnosti jsou poměrně dobře známy závěry tzv. Bezděkovy komise, které však mají i mnoho oprávněných kritiků. Nejenom z důvodu složení komise, v níž podstatné slovo měli zástupci soukromých penzijních fondů, hájící pochopitelně zájmy tohoto odvětví.

Bonmotem o diverzifikaci vajec do dvou košíků nelze odůvodňovat vznik povinného soukromého penzijního pilíře, v němž má klient nést investiční riziko – v rozporu se selským rozumem, a který je navíc dlouhodobě pro klienty málo výnosný. Již přes deset let se oficiálně ví, že penzijní teorie rádoby neoliberálů jsou postaveny na mýtech, jak zní diplomatické označení. Lobbisté nám prostě vnucují svůj špatný produkt.

Jak by podle vás měla vypadat racionální organizace a správa fondového pilíře, ať již veřejného nebo soukromého?

Jedinou relativně rozumnou variantou je švédský penzijní pilíř, poskytující tzv. prémiovou penzi. Jde o státní pojišťovnu, která organizuje jakýsi clearing-house (zúčtovací ústav), v němž si klienti mohou vybrat ze sedmi set investičních fondů.

Poté vyplácenou prémiovou penzi poskytuje tatáž státní pojišťovna. V mezinárodním průměru lze říci, že takto poskytované penze jsou zhruba o 10 % levnější, tedy výhodnější, než tytéž penze poskytované soukromými pojišťovnami. Připomeňme, že i zde nám lobbisté chtějí prodávat své drahé produkty.

V jaké míře má zůstat hlavním pilířem a garantem důchodového systému stát?

V plné míře. Pokud totéž tvrdí zastánci dílčí privatizace, tak jim nutně nemusíme věřit.

Připomínám, že se inspirují na Slovensku, kde došlo k poloviční privatizaci a kde jsou záměry transformovat pilíř sociálního pojištění na pouhý sociální pilíř, který by byl jen doplňkem povinného kapitalizačního pilíře. Pro začátek by se naši lobbisté rádi spokojili i se třemi prsty, tedy procenty, vzápětí by však chtěli celou ruku, už 5 % ze mzdy, a za pár let obě ruce.

Jak by měl být zohledněn vyšší přínos lidí s vysokými odvody a jakým způsobem přínos lidí, kteří vychovávají nové plátce?

Základní pilíř Panevropského penzijního systému je důsledně pojistným pilířem, tj. penze je na 100 % úměrná zaplaceného pojistnému. V tomto systému může být zohledněna doba péče o děti např. příspěvky státu, poskytovanými na účet klienta v pojistném pilíři. Takto je tomu ve Švédsku.

Může ČR na Panevropský penzijní systém přejít?

Ano. Se zavedením Panevropského penzijního systému, který neobsahuje povinný kapitalizační pilíř, nejsou spojeny žádné významné transformační náklady. Přejít na něj lze jednorázově, klidně i k 1. říjnu 2011. Dosavadní důchodové nároky se přepočtou reverzním výpočtem na stav účtu k datu spuštění reformy.

A jede se hned dál: další pojistné se již připisuje na účet, a jakmile klient požádá o zahájení výplaty penze, tak se ze stavu účtu vypočte starobní důchod podle pojistně matematických zásad; orientačně řečeno se obnos na účtu vydělí střední očekávanou délkou života osoby ve věku klienta – a dostane se měsíční výše důchodu.

Jaký by tedy měl být finální podíl průběžného a fondového systému?

I veřejný pojistný pilíř, který je jádrem Panevropského penzijního systému, může být částečně či dokonce i plně kapitalizován. Smysluplný je však nanejvýš výkyvový rezervní fond.

Dobrovolné soukromé důchodové pojištění, plně kapitalizované, je považováno za významný pilíř Panevropského penzijního systému. Stát by ovšem neměl podporovat produkty, které jsou – samy o sobě, bez státních dotací – neprodejné.

Zahraniční zkušenosti ukazují, že stát se zde musí zasadit o realizaci nízkonákladového systému.

Mohou výnosy penzijních fondů zajistit alespoň srovnatelný růst, jako je růst mezd?

V celostátním průměru k tomu může dojít jen výjimečně. Právě nízké výnosy penzijních fondů a vysoké fiskální dopady zavádění povinného kapitalizačního pilíře jsou důvodem, proč v zemích východní Evropy došlo k podstatnému omezování povinného kapitalizačního pilíře: od snížení sazby pojistného, přes suspendování placení pojistného až po faktické znárodnění v Maďarsku.